Cestou ranhojiče do Košic na první z turnajů OKTAGON PRIME
Košice
Tohle město, ležící, pro pražana, na dalekém východě, dne 26.4. hostilo první z řady turnajů OKTAGON PRIME. Pro nás, kluky a holky z Ostravska, je to asi stejně daleko jako Liberec, nebo Karlovy Vary. Nebylo možno jinak a krásný prosluněný pátek jsme tak strávili nacpaní v naší cutmanské káře. Až na kolonu před Čadcou jsme měli dobrou cestu a u Crow Arény jsme byli okolo půl třetí odpoledne. Na místě nás již čekala naše slovenská posila Mišo, který se připojil k sestavě Adél, Verun, Cede, Dejv a BoBesh.
Rozjezdy
V hale nás u klece uvítal Vojta Wantulok a pomohl nám najít šatny. Po krátkém stěhování mezi místnostmi a jejich pozdějším označení jsme se konečně zabydleli a začali si chystat nádobíčko. Všechno pěkně hrálo. Ledy dorazily, materiálu bylo dosti jak ke kleci, tak i k tejpování a každý měl svůj vlastní kastlík. Rozpis byl pěkně nalajnován s tím, že nejvíce svých borců na kartě měl Dejv a Cede, čímž byli předurčení k roli hlavních tejpařů večera. Turnaj se začal pomalu rozjíždět.
K věci
Hned po seznámené s pravidly se šlo rovnou k věci. Zápasníci prošli lékařskou prohlídkou a první vlna se mohla začít tejpovat. Já udělal hned z kraje čtyři jména. Jozef Vlčko, nastupoval již po druhé s mýma tejpama. Na zápas se cítil dobře a říkal, že má natrénováno. Dalšího zápasníka jsem dělal Majerníka a kvůli malému přehození v šatnách jsem tejpoval i jeho soupeře Jana Veliče. Nezvyklá situace, ale je potřeba občas improvizovat. Na závěr si na magickou židli sedl kamarád, trenér a rozhodčí Yán Hudák. Sám mi často kouká pod ruce, když tejpuju třeba Karola Ryšavého a teď se role prohodily. Yán si tak mohl mé tejpy vyzkoušet sám na sobě a Karolko se mnou vtipkoval a už si mě zamluvil na OKTAGON v Bratislavě. Následovala moje první směna u klece, kde jsem na třetí zápas vystřídal Dejva.
Krveprolití
Téměř všechny mé zápasy si zasloužili ranhojičovu péči a to většinou v obou rozích. Jan Velič dostal jeden loket proti pravidlům na zátylek a ten ho i slušně rozseknul, jak se říká, do hvězdice. Majerník za tento úder dostal, jestli se nemýlím, hned dva body dolů. Nic méně, následně byl Velič ukončen na TKO a já už jen dával dohromady vzniklé škody. Následoval zápas mladého talentu Samuela Daňka proti ostřílenému veteránovi Yánu Hudákovi. Daňko se rozlítil jako mladý lev a i když měl Hudák výborný wrestlig, dostal se Dańko do mountu a zasypal jej tvrdými lokty, kterými se prosekal až k vítězství. Yána jsem okamžitě dával do kupy a také jsem poskytl doktorovi veškeré své vybavení. Rána byla hluboká a Yána jsme tak, bohužel, místo na vyhlášení, vedli rovnou na šití. Poté jsem si dal malé tejpovací intermezzo a zrobil ruce pro Vlasiuka, soupeře od Filipa Macka.
Druhá služba u klece byla jen pokračováním krveprolití. To, jaký zápas předvedli Tripšanský s Kvapilem, bylo sportovní i diváckou hodnotou rovnou mnohým kláním z UFC. A to, jak po zápase vypadali, mluvilo za vše. Kvapa měl rozvalené čelo aspoň na pět stehů a Denis zlomený nos a zevnitř rozsekaný horní ret. Nakonec byla z tohoto nádherného duelu, což je trochu škoda, krvavá remíza.
První z PRIMEů
Poté, co jsme s Verun a Mišom uklidili v zákulisí a k milému překvapení jsme zjistili, že se k nám vrátili zpět všechny nůžky, jsem po očku sledoval hlavní zápasy. Není třeba připomínat všechny detaily, ale Rony měl určitě celý zápas proti jižanskému soupeři pod kontrolou. Buddy ukončil Orlova nekompromisně údery v postoji během prvního kola. Máca, no tak ten mi osobně udělal ohromnou radost, když při ztrátě vrchní pozice vyroloval čistý a hluboký armabra a svou odvetu tak dotáhnul k výhře. Hlavní zápas byl opět úžasným sportovním zážitkem, jelikož podceňovaný Jožo Wittner si šel tvrdě za svým. Až bych řekl, že maďarský soupeř Horvath byl trochu překvapený a souboj dříve než fyzicky, prohrál psychicky.
Turnaj OKTAGON PRIME a jeho tým tak na první dobrou předvedli neskutečně kvalitní kartu a sami zápasníci udělali show, o které se mnohým promotérům může jen zdát.
Ne málo mi název evokuje vůdce transformerů, ale třeba jednou budeme na dnešní akci vzpomínat jako na jakousi prajiskru, jenž zažehla sílu v této formě turnajů, která bude plnit haly skvělými zápasy a bouřĺivým potleskem.
