Cestou ranhojiče z východu na západ a zpět
DÍL PRVNÍ – ZÁPAD
PROLOG
Ve dnech 16. a 17. března se v Česku uskutečnily dvě velké MMA akce a sice Fight Night West 3 a OKTAGON 5. V dnešní Cestě ranhojiče se zkusím primárně věnovat naší práci a atmosféře celého víkendu, jak jsem ji vnímal já a dám méně důrazu na popis zápasů, jelikož výsledky všichni znáte a máte na ně svůj názor.
ZÁPAD
V pátek ráno jsme se sešli na snídani v hotelu Green House, kde nám bylo poskytnuto kvalitní ubytování a to včetně vstupu do wellness zóny, za což jsem promotérům vděční. V Karlových Varech jsme byli ve složení BoBesh, Dejv, Cede a Dan. Shigi měl dojet z noční rovnou na samotnou akci. Byl to od něj velmi obětavý čin, jelikož Vary jsou od Ostravy tak daleko, jak jen to je možné. Volný den jsme využili prohlídkou lázeňského města. Těsně po obědě dorazil Shigi a mohli jsme se všichni přesunout na místo akce, což byl veleslavný Grandhotel Pupp. Budova a interiéry byly skvostné a věřím, že pro fanouška, zvyklého na sportovní haly, to byl nevšední zážitek. Co ale krásné budově nadbývalo na luxusu, to jí trochu scházelo na praktičnosti.
DROBNÁ PŘEKVAPENÍ
Na místě bylo velké foyer, kde se sešli všichni zápasníci, rozhodčí i cutmani. Co jsme ale netušili, bylo, že tomu tak bude celý večer. Nevím, jak to vnímají bojovníci, když v době, kdy si před zápasem´´nastavují hlavu ´´ a připravují se na boj a jejich soupeř je s nimi v jedné místnosti, ale asi to nebude nic příjemného. To ale není naše starost. Pro nás bylo fajn, že jsme měli všechny pěkně při ruce. Další drobné překvapení bylo, že zápasníkům bylo oznámeno, že děláme tejpy všem, kteří si řeknou a organizace jim to platí. To jsme jaksi předem netušili a ze sedmero tejpů jich najednou bylo asi šestnáct. Ale protože jsme výborně vybavení profíci a náš tým je flexibilní, pustili jsme se do díla. Tedy bych rád veřejně pochválil trenéry Andrého Reinderse a Pepu Krále, kteří se u nás vždy předem informují, zda budeme na daném eventu působit a hlásím nám jména zápasníků, jež chtějí zatejpovat. Na každou akci máme (časově a materiálně) omezený počet tejpovacích slotů a jednoduše řečeno, kdo dřív hlásí, ten má tejpy.
KLEC
Zatím co tejpy a materiál šly na dračku, já se Shigim jsme vzali první službu u klece. Já neměl moc co řešit, protože kartu otevíral můj letitý kamarád a sparing-partner z Gracie Barra Draculino týmu Marek´´Mařena´´Koželuh. Proti němu nastupoval domácí Pavel´´Superman´´Pilný. Moc pěkná přezdívka mimochodem. Během kontroly a mazání, do nás i zápasníků několikrát vrazili rozjaření fanoušci a každý se chtěl se svým chytrým telefonem dostat co nejblíže a ulovit nejlepší fotku. I když se security snažili, seč mohli, tohle se opakovalo několikrát během večera. Musím říct, že na FNW měli nástupní molo, což už moc nevídáme, ale hlavně měli u klece z obou stran skvělé a stabilní schody. V žádné organizaci nemají lepší schody, než měli organizátoři ve Varech. Nic méně, první zápas byl tu a já jsem byl velmi napjatý. A pak to přišlo. Galavečer FNW 3 byl započat. Prostor přeplněný fanoušky až do posledního místa na balkónech rezonoval energií. Petr Wágner zahřímal a šlo se na věc. Mařena, dle mého oka, nabodoval první a možná i druhé kolo, ale dokud není konec, není konec, jak mu po zápase říkal náš sensei Robin Javorek. Superman ukázal sílu ducha a ve třetím kole tlačil tak dlouho, dokud netrefil čistý highkick následovaný sprškou ran. Mařena byl jasně odmáván. Nedá se svítit. V dalším zápase podlehl Holanďanovi můj oblíbený veganfighter Salin a to hned první kolo na triangl choke. Na to, že měl být hostující bojovník spíše postojář, tak ta transition armbar to triangl byla pro zemaře krása pohledět. Bohužel však pro Salina. Dva moji tejpovaní koně tak padli. Náladu mi pak spravil až Vojta Veselovský, se kterým jsem se osobně několikrát poválel, jak v gi i nogi, který soupeře za dvě minuty utáhnul na kimuru. Na další zápas nastoupil Aziz Dauliatov, kterého už nějakou dobu sleduji, jakožto jednu z mladých nadějí českého mma. Proti němu již zkušený Radek Šopov. To, co ti dva rozjeli, byla smršť výbojného mma. Radka jsem o každé pauze ošetřoval, jelikož mu tekla krev z nosu a levé oko se mu pomalu zalévalo otokem. Radek mě, pro jeho škodu, opakovně odstrkoval. Zápasníci mají prostě svůj mode a někdy je s nimi těžké pořízení. Pokud to někteří čtou, vězte, že cutman je v kelci od toho, aby vám pomohl. Pokud se vám oko zavře otokem, nebo vám do něj nateče krev, sníží se vaše schopnost orientace, vidění i zorné pole a celkově klesá vaše šance vyhrát. Kluci se štípali celé tři kola, a byť bych nechtěl být bodový rozhodčí, Aziz tahal celý zápas za delší konec. Bodoví to nakonec viděli tejně. Tak či tak, tahle bitva byla pro mě zápas večera.
FERTIG
Na druhou půli nastoupili ke kleci Dejv a Cede s tím, že zatejpovali opravdu všechny, co měli zájem. Odváděli výbornou práci i u klece a to zvláště v souboji Andrade vs Mrákota, jelikož to byla také sekačka na celé tři kola. Vít vyhrál a v zákulisí jej ještě doošetřil Shigi, protože to obočí měl skoro na kaši. Já měl fertig a tak jsem se jal pomalu uklízet naše vybavení a bavit se zápasníky, kteří měli již odbojováno. Povedlo se mi i vychytat promotéra Michala Madeje, který byl velmi vstřícný a hned, jakmile měl čas, mě vyplatil a to to klidně mohl nechat až nakonec. Tohoto vstřícného kroku si moc cením, jelikož pak někdy čekáme na výplatu i hodně dlouho a máme před sebou náročnou cestu domů, když nám není nabídnuto ubytování. Někdy mám skoro pocit, že první jdou pro gáži zápasníci a rozhodčí, což je ok, potom ringgirls, hostesky, security, uklízečky, vrátný a nakonec cutmani. Trochu žertuji, ale někdy je to prostě hodně náročné. Asi musím ukázat ostřejší lokty.
Nakonec jsem si dal už pohodičku s Iljou Škondričem a týmem kolem Mira Štrbáka. S Iljou se známe už dva roky a celkově mě to k těm Slovákům nějak táhne. Ale o tom až v druhém díle tohoto víkendového příběhu. S Iljou jsme pohodově pokecali o všem možném a samozřejmě i o nadcházejícím duelu Kuzník vs Klein. Říkal jsem mu, že mám Leoše rád a líbí se mi jeho styl, ale moje divoké slezské srdce říká Mates! V rozhovoru nás přerušila režie a hlavní zápas večera byl blízko blizoučko. Wolverinova soupeře jsem moc neznal. Byl to pro mě´´no name´´Srb a podle toho vypadal i zápas. První kolo se kluci trochu poznávali, jenže v tom druhém už Miro ukázal, kdo tady má kostru z adamantia a mega tvrdým zvedákem na žebra poslal Srba k zemi a ten už nevstal. Organizace Fight Night West tak poznala svého prvního šampióna a Cede si připsal další vítězné tejpy.
EPILOG
Pro nás už bylo pak celkem jednoduché se dobalit a vyrazit na cestu, jelikož jsme měli uklizeno a gáži vyplacenou. Ideální by bylo v Karlových Varech přespat a vyrazit až ráno. To však nebylo možné, protože už za pár hodin, daleko na východě, začne OKTAGON 5 a náš tým neohrožených ranhojičů bude bdít nad zdravím tamních bojovníků. Ale o tom až v Cestě ranhojiče, DÍL DRUHÝ – VÝCHOD.
