Cestou ranhojiče na největší MMA OPEN AIR
LADÍM VÁHU
Onoho chladného a sychravého rána jsem opouštěl Ostravu sám ve žlutém vlaku. Na OKTAGON 7 se nás totiž poprvé vydalo všech šest cutmanů s tím, že ostatní jeli autem. A tedy i naše cutwoman Verča, aby měla možnost se s námi více sžít a blíže se seznámit s rolí cutmana. Byl to zajímavý pocit, nejít do boje s týmem doslova bok po boku. To auto v pěti je dost těsné. Cestu jsem si však nakonec užil. Nejen, že ve vlaku jsem krásně doladil zákuskem váhu na večerní klání, ale jen co jsme přijeli ve zdraví, začalo se přes mraky klubat slunce. To se později pro Oktagon na Štvanici stalo velmi zásadním.
PRAŽSKÝ OSTROV
V cíli jsem byl poměrně brzy, takže jsem stihnul na oběd vydatné curry a check-in v hotelu. No a malý šlofík se do mě taky vešel. Opravdovým cílem však byl až samotný ostrov Štvanice. MMA na ostrově, to má šťávu, říkám si. K tomu se nakonec přidalo i ostrovní počasí s modrým nebem a sluncem nad hlavami. Stadion byl přístupný a Alpha Cutman Team už tam na mě čekal. Všichni cutmani v plné polní. Brzy měla začít prezenčka a pravidla, takže jsme se chtěli zabydlet, jen na nás tentokrát jaksi nezbyla šatna. Zůstali jsme zakempení u Reinders MMA týmu. Kluci nás maj fakt rádi, takže jsme si nevadili. Samotná pravidla proběhla nezvykle včas, což velmi kvituju. Ondra Novotný řekl svoje, Honza Voborník řekl svoje a nakonec i já řekl svoje. Krásný start a teď směle do mundůru a spustit tradiční motanici bandáží.
OD ÚSVITU DO SOUMRAKU
Slunce bylo vysoko a zlatě ozařovalo pletivo klece. V šatnách začínalo být dusno a vedro. Jako první jsem měl tu čest tejpovat Lucku Mudrochovou. První seznámení proběhlo bez obtíží, zvláště když se s Didim, jejím trenérem, známe přes BJJ a to samo o sobě dělá dobré vztahy. Našel jsem si takový malý koutek v průchodu k bazénu, kde bylo jakž takž dýchatelno, a pustil jsem se do díla. Lucka měla trochu problémy s utáhlými malíčky, ale nakonec jsem vše vyladil tak, aby naše zápasnice odcházela spokojená a ruce byly nejen bojeschopné, ale i bojechtivé. Hned za ní šel na řadu mladý Futullazade. Chudák, anglicky ani českopolsky mi nerozuměl ani slovo, takže jsme komunikovali bazálně a rukama nohama. I to stačilo k oboustranné spokojenosti. Jako třetího jsem měl na seznamu účastníka OKTAGON Výzvy II a jednoho z mých nejoblíbenějších Slováků vůbec, Tomáše Bola. Ten už ví, co a jak a tedy jsme u tejpování jen ladili detaily a jinak jsme normálně kecali a vtipkovali, jako při setkání někde na baru.
Můj přesun ke kleci proběhl extra rychle. Je potřeba být profík a stát včas na značkách k tomu patří. Galavečer otevřely dámy a to přesně tak, jak to mám rád, tvrdě. Lucka od Yakymchyk dostala přímou na nos a tak jsem měl v první pauze hned pořádnou porci krvavé práce. V druhém kole byla Lucka lepší v klinči a na zemi urvala vítězství nečekaným škrcením ze zad. Nos byl sice asi nakonec zlomený, ale pocit výhry přehluší i fyzickou bolest.
Na druhý zápas první karty nastupoval Macek proti Futullazademu. Zkušenosti na straně Macka byly jasná výhoda, jelikož mladého soupeře přejel poměrně jasně a výhra putovala opět do Českých zemí.
Další práci jsem měl znovu v šatnách. Venku se pomalu smrákalo a bylo zapotřebí se věnovat hlavním hvězdám večera, které se tu noc chystaly zářit jasněji než kdy dříve.
TEJPY A KREV
Karta se nakonec trochu posunula, takže jsem mohl ještě pracovat na souboji boxera Hoška a MMA bijce Tomáše Bola. Hošek si ještě na rychlo před klecí nasadil suspík od kolegy Brože. Malé, ale úsměvné faux paux. Byl to nečekaně vyrovnaný zápas a Hošek překvapil dobrou orientací ve hře na zemi. Oba schytali pár cutů, Tomáš dokonce jeden přímo na temeni hlavy. Tomáš však, podle mého, tvořil zápas jako takový a byť asi těsně, měl na to vyhrát. Nicméně, bodoví viděli remízu.
Opět rychlý přesun a tejpování Michala´´Blackbearda´´Martínka. Tohle Vás, jako cutmana musí bavit, když ani jeden necítíte nervozitu a očekávání jsou oboustranně dobrá. A když fajter s vašima tejpama vyhrál už pětkrát v řadě, tak je to prostě radost dělat. Probrali jsme běžné věci, jako dovolenou, ženy, ale samozřejmě i přípravu a taktiku. Victorie a Dolores si už chtěly jít pro titul společně s Černovousem.
Následně si sednul na tejpovací židli Miloš´´Meloun´´Petrášek. Další svěřenec Andrého Rainderse a další pohodář. Kluk, co má jak svaly, tak i srdce a hlavu na svých místech. Vždycky se při tejpování hrozně nasmějeme a vzájemná důvěra se tak jen prohlubuje. Dokonce se mě Meloun zeptal, jestli s ním budu jezdit i do zahraničí. Bylo by mi velkou ctí, ale doufám, že to neznamená spát sám v autě a dělat to za stravu. Snad více zápasníků bude vnímat cutmana v rohu, nejlépe stále toho samého, jako stabilní podporu a základ pro dobrý zápas. Tejpy hotovy, čas se trochu rozptýlit.
Měl jsem možnost sledovat zápas Janky proti Stolzemu a musím říct, že to byla krvavá řežba. Janka, po soupeřově highkicku, měl okamžitě zlomený nos a i tak s ním bojoval celé kolo půl. Zápasnicí od krve, oktagon od krve, rozhodčí od krve, cutamni od krve, jak jinak. Stadion bouřil ve víru fandění. Janka, bojující jako lev, nakonec pustil soupeři záda a byl přinucen odklepat. Krásná bitva.
Hned nato jsem, trochu jako paparatzzi, lovil fotky. K nejlepším úlovkům patří fotka s moderátorkou Betty,ringgirl Evinou a Luckou Pudilovou. Samozřejmě se všema najednou. A pak taky jedna s robinsonkou Katkou.
FACKY K VÍTĚZSTVÍ
Bylo to tu. Dva hlavní zápasy večera. Slunce již zapadlo za obzor a na Štvanici se příjemně ochladilo, zatím co v kotli fanoušků to vřelo. Nastupoval totiž všemi milovaný Petrášek proti brazilskému soupeři Alvesovi. Brazilec sice nenavážil, ale na zápasy vypadal jinak připraven. Miloš došel ke kleci, rozlučka s týmem, kontrola a mazaní, kontrola rozhodčím, poklekne a najednou vstane, rozhlídne se a povídá mi:,,Bobeši, dej mi pár motivačních facek.´´ Sice překvapen, ale ihned reaguju a letí jedna z leva. Miloš:,, Ještě!´´ Přiletěla druhá z prava! Diváci udiveně halekali. Než jsem mrknul, byl profackovaný Meloun v kleci. Bitva mohla začít. Soupeř byl překvapivě rychlý, leč ne dost. Meloun byl výborně takticky připraven a zápas ukončil, jen co ucítil převahu, na tvrdé GnP. Sláva Melounovi, čest mým fackám.
Velké finále v podobě zápasu těžkých vah o první titul organizace Oktagon, mimo reality show. Jak Martínka, tak i Dittricha znám. Dittrich je navíc´´ostravak´´, ale cutman fandí svému svěřenci. Navíc jsme se s Cedem vsadili o vítězné tejpy. První kolo bylo opravdu v tempu a Dan zahrozil dobře chyceným RnC, ale Michal mu z něj palec po palci utekl. Druhé kolo už pomalu oba ztráceli dech, ale Martínek, asi lépe kondičně připraven, získával pomalu převahu v trefených úderech. V třetím kole už bylo tak napínavé, až diváci vstávali ze židlí při každém úderu těchto kolosálních bojovníků. Michal Martínek však již nepustil Daniela Dittricha zpod sebe a zápas odmával rozhodčí. Dittrich ukázal obrovské srdce a také zlepšení svého MMA, ale jeho obličej byl důkazem toho, že se šampiónem nestal. Tím nebyl nikdo jiný, než Michal´´Blackbeard´´Martínek. Všechna sláva a gratulace k dosaženému vítězství byly na místě.
POHODA LEBEDA
Když gala skončí, pro nás to znamená hlavně velký úklid zakrvácených pomůcek a materiálu na tejpování. Ale taky souhrn a malou debatu o tom, jak to dnes šlo. A šlo to skvěle! Oktagon samotný, včetně počasí a skvělých duelů, se povedl znamenitě. Díky tomu, že nás bylo o JEDNU více, jsme vše zvládli s menším stresem a byl čas i na pokec se zápasníky. Dodržely se všechny standardy, které na MMA scéně zavádíme a hlídáme. Ať už je to kontrola tejpů před nasazením rukavic, odstupy na kontrole u klece, čistá voda během zápasů, doktor do klece před týmy a vše ostatní. Prostě to šlapalo a jsem rád, že zápasníci a trenéři čím dál více dbají na naše pokyny a ve spolupráci s rozhodčími a promotéry, posouváme tuzemskou scénu.
Krásnou tečkou bylo týmové posezení u bazénu. A když došel Martínek se Zbyňou z Extreme Hobby, že jdou do vody, neváhal jsem. Koupání v bazénu přímo na Štvanici s novopečeným šampiónem těžké váhy, tomu říkám parádní a jedinečné zakončení výborného galavečera.
