Cestou ranhojiče z východu na západ a zpět – OKTAGON 5
DÍL DRUHÝ – VÝCHOD
PROLOG
Sice již uteklo něco vody od naší poslední výpravy, ale fanoušky a čtenáře Cestou ranhojiče si nemůžu dovolit ochudit o žádný příběh. Můj civilní život mě tak trochu přinutil, ale i sám jsem potřeboval, abych si dopřál odpočinek od mého undergroundového života. A pro mě je působení jako cutman velký zdravotnický underground.
Poslední příběh nám končí ráno 17. března a navazuje hned ráno téhož dne.
VÝCHOD
Vstal jsem okolo poledne, rozbitý jako cikánská hračka, protože cesta z Varů, autem v pěti lidech, je opravdu zážitek. Manželka mi nachystala na snídani rovnou výborný oběd a skvělou brazilskou kávu. Ani jsem se nenadál a už tu byl Dejv s Danem v naší cutmanské káře. Byl čas vyrazit do slezské metropole na největší MMA akci, kterou náš východní kraj zažil, OKTAGON 5. Ostrava se dnes otřese v základech.
Na RT Thorax arénu jsme dorazili za třeskutého mrazu a šli jsme rovnou na školení pravidel a pohybu na place. Shigi měl ještě plné ruce práce s týmem zdravotníků, jelikož jeho máma zajišťovala právě tu péči, kde končí práce cutmana. Ihned poté jsme si zřídili obvaziště, rozdělili materiál a začalo naše milované bandážové běsnění.
VELKÉ TEJPOVÁNÍ
Na OKTAGON jedeme vždy tejpovat celou kartu. Je to sice neskutečná šichta, ale pro zápasníky a trenéry je to ideální stav. A vlastně i pro rozhodčí. Nikdo se nemusí starat o materiál, techniku provedení a kontrolu. Vše zajistíme my. Nejsme bezchybní a stejně jako rozhodčí jsme jenom lidi. Nic méně, skvělou cutmanskou péči a logisticky zvládnutou práci v zákulisí nenabízí nikdo na československé scéně, kromě nás.
Moje tejpování začalo s Honzou Malachem, který mě již dříve sám oslovil na síti. S Honzou to šlo jako po másle a v šatně Reinders týmu vládla dobrá nálada. Následně jsem se přesunul do převážně slovenské šatny. Lukáš Pajtina, kamarád a můj oblíbenec z Oktagon Výzvy 1, se na zápas hodně těšil a pokecali jsme jako staří kámoši a to nejen o MMA, ale i o rodině a běžných věcech. Zjistili jsme, že mu dělám ruce již po páté. Tejpy jsem mu udělal na přání s nápisem FAMILY, jelikož Lukáš bojuje za svou rodinu každý den a to nejen v kleci. Další na řadu přišel Miro Hladký. Ten byl soustředěný pouze na zápas a tak jsme komunikaci omezili především na práci s rukama, aby se mohl jít brzy rozcvičit. Následně jsem se vrátil ke klukům od Andrého Reinderse, kde byla neskutečná pohoda a legrace. První jsem dělal Melouna a ten si, pro mě nezvykle, zvládnul vystřelit i ze mě. Prostě sympaťák. Hned další si sednul na tejpovací židli Michal Martínek. Vypadal ustaraně, to asi strach zranění ramene, ale se mnou spolupracoval jako vždy na výbornou. Poslední v řadě nemohl být nikdo jiný, než Gábor Borároš. Toho tejpuju taky od začátku reality show na všech gala, kde jsme zváni a Gábor je s mou péči spokojený. V šatně bývá mnohdy vážný, ale ten den byl úplně v pohodě a do sluchátek si dokonce pouštěl reggae.
KLEC, STŘED VŠEHO DĚNÍ
Jak jsem již psal, vynechám obsáhlé popisy zápasů, to nechám na erudovanějších lidech, ale budu se věnovat svému písečku. Na scénu jsem naskočil do již rozjetého vlaku na poslední tři zápasy první karty. Zjistil jsem, že Malach prohrál se Širokým a tudíž jsem se Shigim prohrál svoji gáži za tejpy v našem malém tejpovacím souboji.
Ti, jež sledují naši práci, si určitě všimnuli nejnovější posily v Alpha Cutman Týmu. Stala se jí má půvabná kolegyně, zdravotní sestřička a vůbec první žena-cutman na CZ/SK, Veronika Žídková. Měla z této pozice velký respekt, zvláště pak, když to jelo živě v telce. Musím říct, že se řemesla zhostila jako profesionálka. Nejen, že překonala stres a tlak plné haly, ale dokonce měla několik výborných zákroků a nakonec si atmosféru velkolepého gala OKTAGON 5 užila víc, než sama čekala. V hlavním zápase první karty, kde David Kozma tvrdě porazil Poláka Lewona, bylo dost krve pro oba cutmany. Po něm jsem měl menší pauzu, než nastupovali mnou tejpovaní zápasníci. Trocha masa a kávička, bez které nedokáže žít žádný zdravotník, natož cutman a zase rychle zpět do centra všeho dění. Mezitím jsem ještě čeknul, že v šatně vše hraje. Cede a Dejv dodělali všechny tejpy a odvedli kus dobré práce a Dan, byť si opět někteří stěžovali, že si musí sundat rukavice pro kontrolu tejpů, měl vše pevně v rukou.
MÉ TŘI HVĚZDY
Přišel první zápas v pyramidě o titul těžké váhy, kde Martínek, až na dvě nešťastná kolena do rozkroku, uštědřil Nataškovi čistou a taktickou porážku, kde jen Shigi musel Nataškovi ošetřit nalitou bouli pod pravým okem, jinak by ve třetím kole asi nic neviděl.
Následoval, alespoň pro mě, zápas večera. Petrášek začal proti Nikitu Buligovi lehce nejistě, ale hned po prvním takedownu se chytnul a přebral iniciativu. Kritický moment nastal, když si Meloun rozseknul čelo o to soupeřovo. Dokonce mám pocit, že to bylo o spodní zuby Buligy. Každopádně přišlo nejkrvavější kolo celého večera. To, jak moc vytřeli oktagon a to, jak vypadali oba na konci kola, bylo jako scéna z hororu. Na schůdkách o pauze mi dal André Reinders velmi správně přednost a ještě dodal: „Dej ho, prosím Tě, do kupy Bobeši.“ Zde jsem ukázal naše řemeslo v plné kráse. Očista od krve, včetně uší a hlavně očí, za pomoci vodního rozprašovače, zjištění rozsahu škod, komprese, stavění krvácení, chlazení, vazelína a to vše tak, abych nezavazel koučům a za minutu byl Meloun znovu připraven do boje. I když se to ve druhém kole opět otevřelo, Miloš už byl na koni. Buligu do ničeho nepustil a bil ho tak tvrdě, že i když ho zachránil až gong, do dalšího kola už nebyl schopen nastoupit. Ještě znovu důkladná očista, aby byl Meloun fešák na vyhlášení a i fotku jsme stihli. Jen pro zajímavost, na ránu pak dostal od doktora ještě tři stehy.
To, co se dělo poté, nemá z mých zkušeností obdoby. Když se v hale zhasne a nastupuje Gábor, je to jako magie a ve vzduchu je cítit ozón. Prostě neskutečná atmosféra, při nástupu toho miláčka publika. I já jsem měl husí kůži, jak to v hale vřelo. Nastoupil soupeř a začala veliká řež. Soupeř byl velmi tvrdý a zkušený Radziszewski z Polska. Několikrát se šlo na zem a chvíli to vypadalo, že Gáborovi urve nohu v heelhooku, ale Borároš se jen tak nevzdá a za cenu zranění se z toho vykroutil. Polák se na poraněnou nohu zaměřil a sypal na ni lowkicky. Gábor bojoval, až nezvykle, strategicky a to se mu vyplatilo, jelikož soustavným tlakem dostal soupeře do želvy a po několika úderech to rozhodčí odmával pro neaktivní obranu. Velké nervy a neskutečně krásný zápas. Jen nevím, kde se tam na konci vzala slečna Jákliková, které tam podle mě nemá co dělat, dokud nejsou vpuštěny týmy, ale emoce jsou holt někdy silné a hlavně rychlé.
VELKÉ FINÁLE
Hlavní zápas patřil Shigimu a Cedemu, tedy jsem zápas a hlavně práci svých kolegů, sledoval už jen z povzdálí. Domácí Kuzník, který reprezentuje Ostravu v MMA jako snad nikdo jiný, měl ohromný nástupní aplaus, nicméně když nastupoval Leoš Klein, nenechali se přítomní Slováci zahanbit. Zápas byl krutý a nelítostný. Jak se čekalo, Mates to chtěl dostat na zem, ale výborně připravený Leoš skvěle sprawloval a kontroloval jeho pokusy. Většina boje se tak odehrávala v klinči na pletivu, kde byl Klein mnohem přesnější v úderech a povedlo se mu Kuzníka otevřít na hlavě a tím se rozpoutala další krvavá řež a a cutmani měli napilno. Zápas se dostal až do třetího kola, ale to už si rozhodčí přivolal lékaře a ten zápas ukončil, jelikož měl Kuzník v hlavě díru až na lebku. Tohle už není práce pro ranhojiče, jelikož je vážně ohroženo zdraví zápasníka a tak se Mates, hned po velmi emotivním vyhlášení, přesunul do péče zdravotníků, kde se o něj se vší péčí a profesionalitou postaral nejen lékař, ale i náš Shigi se svou mámou, která na Oktagonu velela sekci zdravotníků.
ZÁVĚR
Galavečer to byl velmi dlouhý a krvavý a nakonec Kuzník s hlavou i Gábor s nohou skončili v nemocnici. Za sebe musím poděkovat celému svému týmu i týmu zdravotníků, jelikož naše práce fungovala znamenitě a krásně navazovala jedna na druhou. Dále je potřeba poděkovat a poklonit se naší Veronice, že roli první cutman dámy zmákla bezvadně. No a v neposlední řadě děkuji organizaci Oktagon za největší a nejlepší galavečer MMA, který naše divoké Slezsko kdy zažilo. Brzy na viděnou na galavečeru, třeba právě ve vašem městě.
BoBesh Vojkůvka – Alpha Cutman Team
