Cestou ranhojiče na XFN bez mezer
Rychlovka
Cesta do Pardubic byla pro náš tým neohrožených ranhojičů jedna z těch kratších. Na hotel Zlatá štika jsme dorazili něco před třetí hodinou. Bez okolků jsme se zabydleli a uháněli na pozdní oběd. Kromě Shigiho – který si dal žebra – si všichni pošmákli na burgeru. Na trávení už nezbyl čas a hnali jsme na halu. Káva byla už jen taková formální rychlovka.
Jak po másle
Tipsport arénu jsme už znali, takže s orientací a přípravou v tamních prostorách nebyl problém. Nakonec jsme s rozhodčími dostali i vlastní šatnu, který byla útulná a dobře vybavená. Bohužel, byla tři patra nad plochou. To pro nás není vůbec praktické, jelikož jen kufry s věcmi na tejpování pro čtyři cutmany musíte mít pořád při ruce a nemůžete si dovolit kvůli každé pásce lítat tři patra. Takže jsme stejně do začátku gala bydleli spíše tam, kde patříme, v šatnách se zápasníky. Tejpování šlo jako po másle. Klasicky se nám před gala skoro nikdo nenahlásil, ale na místě chtělo tejpy 14 zápasníků, takže již tradičně více než půlka karty. Světlá výjimka jsou kluci z ASA, ty si většinou berou do parády Shigi a Dejv. A pak musím pochválit Bruna a Sandru, kteří si o tejpy předem napsali sami. Naštěstí jsme na to připraveni a Dan, který nám rozděluje zápasníky je v tom kovaný. Tejpování šlo jako po másle.
Já nakonec tejpoval jen dvakrát, jelikož jsem začínal službu u klece. První byl mladý Machaev. On i celý jeho tým byli z tejpů i z celé naší práce nadšeni. Následovala třešnička na dortu. Své ruce mi svěřila Sandra´´Medojed´´Mašková! Vzhledem k její MMA premiéře to pro mě byla velká čest a zároveň potěšení. Dal jsem si velmi záležet a každý krok jsem Sandře vysvětlil. Zároveň jsem byl pod drobnohledem jejího trenéra, tudíž bylo potřeba předvést „majstrštik“. Musím říct, že takto malinkaté a zároveň nebezpečné ruce jsem ještě netejpoval. Dokončil jsem své veledílo ke spokojenosti všech a nastal čas boje.
Bez práce není burrito
Na první půli jsme šli ke kleci ve složení Cede a BoBesh. Všechno pěkně šlapalo, a i když gala mělo menší zpoždění, nám se vše dařilo zvládat bez prostojů a bez mezer. Hned na úvod se pánové Pršala a Chotěnovský pěkně poštípali, více však naštípal Chotěnovský. Pokračovalo se duelem Bahník proti borci z Brazílie a ten ukázal, zač je toho jiu-jitsu. Domácí Bahník utekl hned ze dvou armbarů, ale napotřetí Brazilec zamknul triangl a byl konec. Pěkné ukončení, škoda pro Českou stranu. Nadcházející zápas dvou mladých talentů se pro mě stal zápasem večera. Kvapil a Machaev si to dali poctivě sežrat celých patnáct minut. Bohužel, Kvápa v každém kole tahal za trochu kratší konec a tak to viděli i bodoví rozhodčí. Velké škoda, ale v Kvapila a jeho talent nadále věřím. Do teď se to obešlo bez naší intervence. To změnil duel Itala Tabaglia a našeho Bruna Brunclíka. Nejprve mě Bruno neskutečně rozesmál svojí nástupovkou „Ital nezná ten zázrak, vepřo, knedlo, zelo“ a moje vždy kamenná tvář byla ta tam. V samotném souboji se Bruno nejprve trápil na pletivu, ale když dostal Itala pod sebe, využil toho se vší parádou a doslova mu rozmlátil oko. Ihned po odmávání rozhodčím měl Cede hodně co dělat, aby dal oko – ve spolupráci s lékařem – do pořádku.
A to nejlepší, aspoň pro mě, nakonec. Mašková proti Pudaite. Jakožto velký fanda ženského MMA jsem se na to obrovsky těšil. Navíc Cedeho vystřídal Shigi, který tejpoval soupeřku a náš clash o vítězné mohl začít. První kolo bylo oboustranně velmi taktické a ani jedna z žen nechtěla jít do přestřelky. V druhém kolem už proběhlo několik ostrých výměn, z nichž Sandra vždy vytěžila víc a do konce zápasu se šlo i třikrát na zem. K příjemnému překvapení všech, ukázala Sandra, že Medojed nemá zem úplně v pí.., ale že to s MMA myslí vážně. Během pauz jsme dívky šli preventivně namazat, Shigi musel i žehlit, aby byly holky po zápase stejně krásné jako i před ním. Tuto úžasnou podívanou zakončila slavně zdvižená ruka Sandry Maškové. Vítězné tejpy opět zaúřadovaly a já měl odpracováno. Byl čas se odebrat do šatny a dopřát si zasloužené burrito.
Druhý poločas
Než jsem si odpočal a nadlábnul se, odehrálo se několik duelů, jejichž výsledky všichni znáte. Jak to bylo s Gulášem, vůbec netuším, ale povětšinou jsem na straně rozhodčích. Kdo nikdy nebyl v jejich kůži, nebo i v té naší, nedovede si představit ten tlak. Chroust a Jarda Jartim své soupeře ukončili prostě jako velcí pánové a bodoví neměli mnoho práce. Na poslední dva duely jsme se s Cedem a Danem utábořili pod sektorem, který obýval kotel Karlose Vémoly. A že to tedy byl kotel. Druhý poločas se chýlil do finále. Mach Muradov měl proti sobě velezkušeného Brazilce. Nic méně, když jsem sledoval, jak Mach bojuje, zdálo se, že má mezi pěstmi zaměřovač. Když zaměřil, jen zmáčknul spoušť a trefil. Opravdu pastva pro oko diváka. Byť se soupeř snažil bolest skrýt pod úsměvem, musel být ve druhém kole odmáván. Macha šel Shigi jen otřít, spíše od soupeřovy krve, ale Dejv musel hostujícímu zápasníkovi spravovat obočí a oteklou očnici.
Když začala hala burácet tak, že nebylo slyšet vlastního slova, bylo jasné, co se děje. Přichází Terminátor. Vémolův kotel běsnil jako uragán a celé hala s ním. Jamie Sloan už přešlapoval v kleci a vypadal, že se nedá zastrašit. Když byl Karlos v péči cutmanů, tak po mazání, trochu přátelsky, poplácal Shigiho po rameni. Něco jako: „Dobrá práce, ale za chvilku budu hotov.“ A taky že ano. Karlos Vémola na nic nečekal, vrhnul se na soupeře a trhal jako pitbul. A tak si Karlos Vémola urval další neodmyslitelné vítězství.
Finiš
Nás už pak čekala jen tradiční finišová fotka v kleci, kterou jsme si tentokrát střihli s Machem. Pár gratulací vítězům a co je důležité, sami bojovníci nám chodí děkovat za tejpy a péči. Nic cutmana na konci galavečera nepotěší víc. Snad už jen výplata, odpálení vítězných pochodní a teplá postel.
