Je to strašidelné a svou velikostí připomíná postavu z komixu mládeži nepřístupného. To je dámy a pánové, Francis Ngannou.
Z kamerunského přistěhovalce až na zápas o $500,000. Kouzlo pohádky přeneseno do MMA.
Ještě se čtyřmi dalšími sourozenci vyrůstal v extrémně nepříznivých podmínkách vesnice Batié v Kamerunu. Od jeho šesti let bylo břemeno výchovy a povinnost obstarat obživu pro své děti pouze na jeho matce. Otec notorik a pouliční rváč na rodinu uvrhl pouze špatné světlo. Aby Francis pomohl své matce, začal od 12 let pracovat v dolech.
O deset let později se sám přestěhoval do většího města jménem Douala, za vidinou lepšího života a taky si vyzkoušet lekce a tréninky milovaného boxu, za což může být pravděpodobně vděčný genům svého otce, aspoň něco.
V boxu našel zalíbení až tak velké, že se na vlastní pěst zkusil přestěhovat do Francie a pokračovat v tréninku právě tam. Po příjezdu neměl nic a spal na krabicích pod mostem. To jen do doby, než mu své srdce a gym otevřel trenér Fernando Lopez. Po chvilce bylo všem jasné, že toho v sobě má kamerunský přírodní úkaz daleko víc, než jen box. Po radách a nabádání ze svého okolí přesedlal na MMA.
Už po pár měsících tréninku přišel první profi zápas.
Kdo by si v místním gymu pomyslel, že když tehdy do dveří vstoupil neznámý – vzhledem uchvacující – jedinec a amatér, bude se o pět let později ucházet o ten nejcennější titul, v nejprestižnější světové organizaci.
Adaptace ve světě neomezených možností a prostředků
V UFC teď panují zvláštní časy. Buď můžete, jako třeba Tony Ferguson, vyhrát deset zápasů v řadě a stejně nedostat ani tu titulovou šanci ani pořádný balík nebo ve vás velký kolos UFC vidí potenciál, a cestu na vrchol vám obrovsky ulehčí a ještě popožene.
Když je někdo takovou smíšenou verzí Mikea Tysona a Ivana Draga, navíc se srdcervoucím příběhem, zájem fanoušků, ale i široké veřejnosti přichází sám. Podložíte-li to výkonem v kleci, vítejte na lodi a berte.
V roce 2011 něco podobného zažil po vítězství nad Ryanem Baderem průšvihář Jon Jones nebo samozřejmě, o dva roky později, Conor McGregor.
U Francise ten největší a potřebný boom spustil zápas s Overeemem a KO roku formou zvedáku rovnou z pekla. Už před zápasem bylo jasno, kdo zvítězí a dostane titulovou šanci, a když se vám tímto stylem povede knockoutovat bývalého šampióna K-1 a několika dalších organizací, není o čem.
Chudák Stipe Miocic, ŠAMPIÓN
Místo, aby se opěvovalo jeho tažení napříč divizí těžkých vah, pět vítězství v řadě se čtyřmi KO ukončeními v prvním kole a hlavně možnost překonat rekord v počtu titulových obhajob v řadě, tak se – pro většinu lidí a taky samotné UFC- stal pouhopouhou obětí Francisovy cesty k titulu. Aspoň to takhle vypadá.
„Když máte proti sobě chlapa, jako je Francis Ngannou, všichni začnou být okamžitě paranoidní a myslet si, že jdeme proti nim.“ prezident UFC Dana White
Buď jak buď, Francis je osobnost a vítr, který UFC a obzvlášť těžká váha potřebuje. Kostky jsou vrženy. Profesionální hasič a clevelandský sympaťák spolu s pohádkovým Francisem nám připravili zápas, nad nímž nelze mávnout rukou. Nastavte budíky, něco po šesté ráno dostane konstrukce oktagonu v bostonské aréně pořádně zabrat a stejně tak i chtíč nás, fanoušků ultimátních zápasů.
„Jsem chlap, který změní celou divizi těžkých vah. Začne to 20. ledna. Přinesu nadšení a zážitky, na které se za poslední léta v těžkotonážní divizi málem zapomnělo.“ Francis Ngannou
