Před x lety by byla nepředstavitelná myšlenka, že Ronda Rousey odejde ze světa MMA, aby zkusila úplně nový svět – profesionální wrestling. Tedy místo, kde jsou výsledky předem domluvené a kde jsou především zásadní bojová choreografie, herecké schopnosti a reakce diváků.
Tato myšlenka byla nepředstavitelná pro lidi, kteří sledovali pouze její kariéru v MMA, ať již profesionální nebo i tu amatérskou včetně olympijského cyklu. Ve skutečnosti ale oznámení z ledna letošního roku, že Ronda Rousey vstupuje do WWE, nebylo vůbec překvapivé.
Rousey je i přes svoji celoživotní dedikaci k bojovým sportům (nejprve judo, poté MMA) obrovskou wrestlingovou fanynkou. Tak to bylo od jejího dětství a nikdy se to nezměnilo. Jejím idolem byl wrestler, který ale především dokázal mluvit do mikrofonu jako málokdo. Dokázal provokovat soupeře či fanoušky a jestliže dnes existuje často používané spojení „trash talk“ ve světě MMA, Piper byl už od poloviny 80. let mistrem těchto trash talků.
Rousey při příchodu do UFC dokonce dostala přezdívku „Rowdy“, kterou Piper za desítky let své kariéry proslavil, ale z respektu k této legendě ji nechtěla používat, dokud samotný bývalý wrestler a bavič ji toto osobně neumožnil. Nebylo tedy žádnou náhodou, když Rousey poté, co zlikvidovala Bethe Correiu v srpnu 2015 za pouhých 34 vteřin, věnovala tento zápas právě Piperovi, jenž pouhý den předtím zemřel na infarkt.
Spojení Rondy Rousey a wrestlingu existovalo tedy ještě daleko předtím, než tato judistka pobláznila celý svět. Stala se první bojovnicí, která podepsala smlouvu s UFC. Dana White byl vždy proti ženskému MMA, ale nastolený trend nakonec dohnal i prezidenta a místo toho, aby se tomu bránil, přijal to s otevřenou náručí a zariskoval. Vyplatilo se mu to. Rousey měla raketový vzestup a stala se jednou z největších hvězd MMA. Vydělávala společnosti spoustu peněz, sama se dostala do mainstreamu a nakonec i do Hollywoodu. Ronda Rousey byla velkým pojmem a díky jejímu úspěchu se UFC začalo zabývat vytvořením dalších divizí pro ženy.
Tento fakt je vždy zapotřebí brát do úvahy, když si člověk přečte veškerou kritiku na její osobu od chvíle, co až příliš sebevědomě šla do zápasu s Holly Holm, prohrála, vrátila se o rok později a prohrála ještě rychleji s Amandou Nunes. Dvě porážky a dlouhé mlčení o tomto selhání a případném návratu do UFC vytvořily u fanoušků despekt nebývalých rozměrů.
Proto se není čemu divit, že když se Ronda Rousey ukázala v létě roku 2017 na podporu další bývalé bojovnice MMA, Shayny Baszler, která se snažila prosadit v ženském turnaji pořádaném společností WWE (největší wrestlingová organizace na světě), začaly se objevovat zprávy o tom, že ji nejenom neuvidíme v MMA, ale že „vezme do zaječích“ a pláchne do světa, kde se nemusí bát porážky.
Bylo jen otázkou času, kdy k tomu dojde, protože se jednalo o naprosto logický krok. Ronda Rousey i přes porážku s Holly Holm byla velmi žádanou osobou v mainstreamu a Hollywood na ní nikdy nezanevřel. Wrestling je pochopitelně navíc mnohem blíže Hollywoodu a prakticky se oba světy doplňují. Dwayne „The Rock“ Johnson by takovou filmovou kariéru neudělal, nebýt jeho šestiletého působení v WWE na plný úvazek.
Když se Rousey objevila jako překvapení na lednovém pay-per-view WWE Royal Rumble, začal vznikat zajímavý postoj u obou táborů, tj. fanoušků MMA a wrestlingu. Tyto dvě skupiny se většinou nijak neprolínají, minimálně v České republice tomu až na pár výjimek skutečně je. Tady kupodivu ale našli všichni shodu v negativním přijetí zprávy, že Ronda Rousey vstupuje do wrestlingu. Fanoušci MMA se začali smát, že utíká před skutečným sportem do „nějaké přiblbé zábavy“. Wrestlingoví fanoušci ji zase začali odmítat s tím, že nechtějí, aby další „vetřelec“ z odlišného prostředí zaujal místo tvrdě pracujících wrestlerek, na kterých stojí úspěch tamní ženské divize.
Neuplynulo tedy ani pár od dnů od jejího překvapivého debutu v WWE a už ji lidé odmítali, aniž by ještě něco od ní viděli. V neděli 25. února Ronda ukázala při svém oficiálním debutu a podpisu kontraktu, o čem její angažmá vlastně může být – velká legrace spojená s maximální mírou intenzity a velkými reakcemi od publika. Rousey přinesla do wrestlingu IT faktor, přestože v tomto odvětví nikdy nepůsobila. Představila se jako holka od vedle, co se na vás v jedné vteřině usměje a ve druhé vám zlomí ruku. Tímto jedním večerem přesně ukázala, jak může být její angažmá v novém prostředí prospěšné pro dívky v MMA i ve wrestlingu.
Kdekoliv se Rousey objeví, je obrovskou atrakcí. Láká spoustu médií, sponzorů a především se díky ní začne na wrestling alespoň sem tam dívat velká spousta nových lidí. Podpis smlouvy je tak ohromně výhodný pro společnost WWE, která už takto uspěla v minulosti s Brockem Lesnarem, jenž sice začínal původně v pro-wrestlingu a pak až vstoupil do MMA, ale bylo to UFC, ve kterém se nejvíce proslavil. Takže když se pak v roce 2012 vrátil zpátky k pro-wrestlingu, stala se z něho obrovská atrakce. U Rondy Rousey to může dopadnout ještě s mnohem výraznějšími pozitivními následky.
Protože takové jméno přišlo nyní do světa, který je i přes jeho velkou popularitu stále pro mnoho lidí naprosto nepochopitelný, neznamená to, že ženy – wrestlerky si teď sednou a budou se dívat, jak jim Ronda Rousey krade místo na kartě. Znamená to úplný opak. Ženy – wrestlerky se teď budou dívat, jak jejich práce dává konečně smysl, protože díky obrovské pozornosti směřující na Rondu se najednou dostane díl pozornosti i na ně. To znamená jediné – více očí, více peněz, více zadostiučinění.
Ronda Rousey bude také tahounem pro WWE, která stejně jako UFC bude muset brzy řešit podpis nových televizních smluv. S takovým jménem v sestavě se bude jednat mnohem lépe, protože kdykoliv se Rousey objeví na televizních obrazovkách a bude to propagováno s předstihem, můžete si být jisti, že televizní stanice obdrží na dotyčný den spoustu nabídek na reklamu v daném televizním slotu, kde se zrovna Ronda objeví – i kdyby se za celý pořad třeba jenom napila vody anebo se podívala v pěti vteřinách na reportérku. Firmy u toho budou chtít být.
Pro svět MMA to znamená další rozměr. Vzhledem k tomu, že je z očividných důvodů těžké spojit kariéru v UFC s filmovým průmyslem na pravidelné bázi, obvykle hvězdní bojovníci skončí se zápasy v kleci a pak nevědí, co mají dělat. Lesnar, Baszler či nyní Rousey jim dávají návod, jak se nebát přechodu z kompetitivního sportu třeba právě na nesoutěžní sportovní zábavu.
Toto propojení už fungovalo mnohem dříve v 90. letech, kdy UFC bylo teprve v plenkách, její budoucnost byla nejasná a wrestling zažíval svůj největší boom v historii. Tehdy to byl wrestling, který ve Spojených státech patřil k totálnímu mainstreamu. Již v minulosti se někteří bojovníci snažili přejít „na druhou stranu“ a některým se to i docela povedlo. Ken Shamrock byl jedním z prvních, kdo zaznamenal alespoň nějaký úspěch, i když ten neměl příliš dlouhého trvání. Josh Barnett se prosadil především v Japonsku a v dnešní době nadále působí ve wrestlingu jako komentátor. Tito Ortiz, King Mo Lawal a Rampage Jackson patřili spíše k těm nepovedeným pokusům. Bobby Lashley to dokonce začal zvládat najednou, ale jeho kariéra v Bellatoru nikdy nedosáhla takových výšin, aby se dal považovat za megahvězdu.
Dovolím si tvrdit, že Ronda Rousey je první z mnoha megahvězd, které dříve či později zláká svět profesionálního wrestlingu, ať již kvůli penězům nebo kvůli tomu, že toto odvětví přímo zbožňují. Ve světě MMA dokázala zaznamenat zásadní průlom pro ženské bojové sporty. Nyní může pohnout ženským profesionálním wrestlingem jako ještě nikdo v historii.
