Cestou ranhojiče na OKTAGON šampiónů
Změny
Po příjezdu do prosluněné Bratislavy jsme si tradičně zašli na slovenský burger do restaurace hned vedle haly Ondreje Nepelu. Dávají tam do něj oštěpok, takže doporučuji někdy zkusit. Po obědě a ubytování jsme zjistili pár organizačních změn. Pravidla proběhla už po vážení a zápasníci budou na halu chodit postupně, zhruba dvě a půl hodiny před svým zápasem. To nám vcelku vyhovuje, protože není hned ze startu takový nával a zápasníci ví, že tejpy dostanou, jakmile budou zabydlení v štaně. Je to celé zase blíže modelu UFC, kde taky hlavní hvězdy docházejí až v průběhu večera. Když jsme dorazili na halu, přišla další změna a sice, že Brano Zuzák má zdravotní problémy a tělo mu odmítá vodu, tudíž se tento úvodní zápas turnaje ruší.
Řadový cutman
Hlavním šéfem výjezdu byl tentokrát Shigi a dispečera dělal poprvé Mišo. Já tak akci prožil, po dlouhé době, jako řadový cutman. Po rozdělení úkolů se šlo na věc. Já měl k tejpování ještě daleko, jelikož všechny své svěřence jsem měl na hlavní kartě. Mišo se v systému tejpování a rozdělení šaten rychle zorientoval a sám stihnul ještě dvoje tejpy. Já nachystal věci ke kleci a jal jsem se hledat led. Jirka Mejstřík mě poslal do VIPka, kde mě už čekal instruovaný číšník s várkou osmi pytlů ledu. Prostě radost pracovat. Do šaten jsme nosili zhruba co dvě hoďky dva pytle, aby jsme my i trenéři měli vždy dost čerstvého ledu. Na osmnáctou jsem byl s Dariuszem připraven u klece na zahajovací zápas večera.
Nikdo nepadá na kolena
Toto bylo vůbec první gala po třech letech, kdy jsme před začátkem nikoho nezatejpoval. Celý turnaj otevřel ženský duel mezi Clarou Ricignuolo a Nikoletou Domrákovou. Niki dostala velkou šanci a všichni čekali, jak a jestli vůbec, ji dokáže využít. Clara ale neponechala nic náhodě, a takticky si první kolo kontrolovala, až se dostala k úderu, který Niki poslal zády na pletivo. Tam rozjela GnP a rozhodčí zápas odmával. Clara si tak vylepšila skóre, ale o mladé slečně Domrákové určitě ještě uslyšíme.
Následně jsem se přesunul do šatny a pustil se do díla. První na mém seznamu byla Cornélia Holm. S mladou švédskou zápasnicí jsme si před turnajem dost psali, jelikož jsem o ní zpracovával medailonek pro Pátý element na FCN. Tahle slečna se, mimo MMA, živí jako řidička tramvaje. Během tejpování jsme příjemně pokecali, ale švédsky jsem se opravdu nic nenaučil. Ona i trenér mi řekli, že tohle jsou nejlepší tejpy, jaké kdy měla na rukou. Následoval vždy vysmátý a dobře naladěný Karol Ryšavý. Na židli si sednul se slovy:
,,Jedny vítězné, jako vždy, prosím.´´ Měl jsem chvíli prostoj, tak jsem mrknul na zápas Macha proti Udovi. Dobrý fight a z té závěrečné naskočené bomby zamrazilo i mě. Mach to prostě umí trefit. Zase jsem zalezl do útrob haly a pokračoval na vlně šampionů. Toto byla totiž karta, na níž se vůbec poprvé sešli všichni tři šampióni OKTAGON VÝZVY. Následoval Gábor, Pirát a poslední šel na řadu šéf šéfů Attila. Gábor byl nezvykle zamlklý, možná mu leželo v hlavě je zranění z posledního zápasu. Zato Pirát vtipkoval jako vždy. Toho chalana mám prostě rád. Mr.Végh byl příjemně naladěn a na halu dojel přímo z domu.
Lidé mi často píšou, ptají se a řknou, že to musí být vzrušující a úžasné, zažívat tu atmosféru a být v blízkosti těchto hvězd. Je tomu tak, jen je to asi jiné, než si mnozí představují. Já jsme tam prostě v práci a chovám se jako profesionál. A nikdo tam před nikým nepadá na kolena. V šatnách vládne respekt, úcta a napětí. Kluci jsou na nás zvyklí a zdravíme se jako staří známí, co se dlouho neviděli. A to samé je mezi týmy, ať už se znají, nebo se vidí ten den poprvé. Každý se přišel poprat o vítězství a všichni ví, jak náročná cesta bojovníka je, tedy jsou všichni na jedné lodi. A tahle loď se jmenuje OKTAGON.
Světla ramp
Pět tejpů hotových, uvidíme, kolik bude vítězných. Holm porazila Verču Rodovou a Karol porazil Samuela Daňka. Oba zápasy si musím doma pustit. Ke kleci jsem se dostal na závěrečné tři zápasy. Narychlo jsem něco zdlábnul fičel na plac. To už si to ve světle ramp a za neuvěřitelně hlasitého aplausu štrádoval ke kleci Gábor. Za mě má prostě ty nejemotivnější nástupy právě on a nikdo jiný u nás. Nedá se to popsat, to se musí zažít. ZUŤ! …a očekávaný československý duel Janka proti Borárosovi započal. Oproti předpovězené přestřelce v postoji se zápas odehrával spíše na zemi. Gábor dvakrát doručil strh a na konci prvního kola zápas ukončil na GnP. Další zápas sliboval také přestřelku, no a také se tak nestalo. Pirát knockoutoval Andersona ve 29. vteřině. Dal si to tak trochu na Conora. Levou přední, na kterou jsem mu napsal NEMOCNICA, to rychle ukončil. Sám se mě pak ptal, co by se asi stalo, kdyby ho trefil pravou, kde měl napsáno CINTORÍN.
Velké finále bylo zde. Végh versus Zwicker. Oba ostřílení veteráni MMA. Hala jásala, nabuzená předchozími výkony domácích, v očekávání velkolepé bitvy. To, co se stalo potom, bylo vskutnu neuvěřitelné. Zwicker honě tlačil, až se mu povedlo Attilu dostat do přestřelky, v níž byl přesnější. Attila padl. Celá hala skoro ztichla a jako by se i světlo vytratilo. Všechnu slávu a krásu okamžiku tak do sebe vtáhl roh Virgila Zwickera. I toto je MMA a organizace OKTAGON v tento slovutný večer ukázala, že nikomu nestraní a nevozí žádné pytle a dávačky zápasů pro své bojovníky. Za to jim patří díky a brzy na viděnou na Štvanici.
Za Alpha Cutman Team
Bohumil´BoBesh´Vojkůvka
