Cestou ranhojiče na XFN severu
KDE AŽ TO ÚSTÍ
Cestou ranhojiče do Ústí nad Labem byla, po Karlových Varech, ta největší projížďka našim malým státem. Tuto výpravu jsme si zpříjemnili hledáním zvířat na písmeno S. Ve finále sýkora, sysel, sýček, samopal, samurai, škorpión… Pak se hrálo ještě L. Vskutku rychle nám to nakonec uteklo a už tu byl finálovým boj s parkovištěm u haly. Ta byla velmi dobře přístupná a šatny měla výborně situované a označené. Na hlavní chodbě v patře byly okna do haly, takže půlka šaten měla takový vlastní skybox.
JEDNA TEJPA ZA DRUHOU
Při chystání věcí jsme si zvolili takový systém, že si každý cutman nosí nejen svůj materiál, ale i svou židli. Bez židle se to vážně špatně motá a nechcete, aby vám ji zabavil nějaký trenér. Já byl tentokrát určený jako tejpař, takže jsem začal hnedle Pepou Ponikelským. Jeho zápas, kde sice dostal bití, nakonec vyhrál na triangl, jsem neviděl. Pokračoval jsem náloží kluků z Rakouska, kde jsem mladého Machaeva tejpoval už podruhé. Prvně proti Kvapilovi v Pardubicích. Pak následoval polský zápasník Palacz, který byl celkem kliďas, a moje lámaná polština docela dobře fungovala. Jenže jeho trenér mi dal najevo, že mi moc nevěří. Pořád se mě vyptával na moje zkušenosti, jestli vím, jak to mám dělat a chtěl na těch tejpách furt něco zkoušet. Udělal jsem svou práci, jako vždy, jak nejlépe dovedu a jak se celý náš tým snaží, dát tomu srdíčko. Musím říct, že si mě druhý den ráno polský trenér zavolal a moje tejpy ohromně vychválil a že příště chtějí jako cutmana přímo mě. To potěší, vskutku. Závěrem tejpování měl být mladý Číňan Poborský, kde jsme si pohodově pokecali a Denis vypadal klidně a připraveně. Nakonec mi přibyl ještě jeden zápasník. Takže celkem patery tejpy, což už je šichta a spálené palce, jenže bylo zapotřebí táhnout svou kárku zábavy dál. Respektive svou židli.
KLEC V KLECI
Vystřídal jsem Cedeho na pátý zápas, takže jsem měl v kleci na starost Palacze a Shigi tak dostal Schwarze. Musím říct, že to byl zápas plný klinčů, sprawlů a kontroly na kleci, kde povětšinou dominoval Polák a zápas tak jednoznačně vyhrál. Hned na další zápas halu rozbouřila mladá krev. Za Česko a Primat Gym šel do boje Kohout proti Machaevovi z Rakouska. V postoji proběhlo několik tvrdých výměn a Kohout hrozil pákou na nohu, když se boj přenesl na zem. Machaev ale vždy ubránil a byl schopen natrefovat tvrdý GnP. Mladému Kohoutovi se navíc, bohužel, ještě rozpadlo číro, tudíž z mnoha pozic nic neviděl. Rozhodčí nakonec zápas spravedlivě ukončil ve prospěch Machaeva.
Během přestávky měli v kleci rozhovor aktéři zrušeného hlavního taháku Běle a Fiala. Přímo na místě bylo oznámeno, že se tento duel odehraje a to 6.10. v Plzni, takže jsem zvědavý, jak to nakonec dopadne.
Na zápas Filipa Grznára proti domácímu Řehákovi mě vystřídal Shigi. Tejpoval ho podruhé a u toho jako strongman a lifter prostě náš Jiří nesměl chybět. Já se šel honem podívat ze skyboxu u šaten. Zápas sice postrádal sportovní kvalitu MMA, kterou dnes vyhledávám především, ale velkou kompenzací byla místní atmosféra, kterou zápas vytvořil. Nastupoval Grznár, hala pískala. Nastupoval Řehák, hala jásala. Průběh kola byl především o boxu, kdy poslední tvrdou ránu zasadil Řehák a Grznár po ní lehnul. Řehák jej zakleknul a bil. Nejlepší wrestlingový zákrok zápasu předvedl rozhodčí Jakub Muller, když velmi nekompromisně odtrhnul Řeháka od ležícího soupeře.
Mezí tím mi ještě kluci sdělili, že Petr Macháček opět neměl ke kleci transparentní láhev. Toto pravidlo přejímají organizace po celém světě a my jej přinesli k nám. Jde o to, že není dovoleno pít během zápasu nic jiného, než čirou tekutinu bez bublinek, barvy, zákalu či zápachu. Některé organizace na naší scéně již toto pravidlo pro dobro věci přijaly za své a mnoho trenérů jej už běžně dodržuje. Snad se to jednou stane standardem pro všechny. A sponzoři vody to taky ocení.
Můj návrat ke kleci byl bleskový, stejně jako následující zápas. V něm velmi rychle odklepal Malík armbar z trianglu rakouskému Kisicovi. Rozhodčí pak ještě divákům vysvětloval, co že se to tam tak rychle semlelo. Nenásledovalo už nic menšího, než hlavní zápas večera. Soupeřem Denise Poborského byl zkušený El Zein. Hala byla na nohách, protože Číňan hned ze stratu uraval gilotinu a nevypadala vůbec špatně chycená. Zkušenější soupeř však škrcení rozbil a po klinči na kleci nasadil vlastní gilotinu. Vysílený Číňan se urputně a statečně bránil, ale nakonec byl donucen se vzdát.
GONG A KONEC
Poslední gong večera odezněl a byl konec další neskutečné MMA jízdy našeho týmu ranhojičů. Tohle, řekněme středně velké gala, proběhlo velmi klidně a organizovaně a to jak na ploše, tak i v zákulisí. I většina trenérů a zápasníků sami aktivně, spořádaně a s klidem vyhledávali a přijímali naši práci. S dobrým pocitem dobře vykonaného řemesla všech na gala, až po posledního utírače podlahy v kleci, se cutmani odebrali na hotel k zaslouženému spánku.
