Zaplněná Infinity Aréna, která měla oproti poslednímu vydání ještě o jednu plnou tribunu navíc sledovala kvalitní večer ve kterém však domácím příliš nešla karta.
Zatímco na večeru s číslem tři byli vlastně stoprocentní, tak tentokrát se jim v rozhodujících zápasech mimo Langera, který totálně přebodoval a bil statečného Matěje šurína vůbec nedařilo.
Senzací večera se stal jednoznačně Václav Pejsar. Jestliže mu občas vyčítám málo pohybu od pasu nahoru a stejně tak pohybu do stran, tak tentokrát při čistě boxerském utkání to byl naprosto někdo jiný.
Pejsar válcoval Horáka (7-1), který je velmi tvrdým a dobrým boxerem jak údery, tak přesným a skvělým pohybem. Musím říct, že Miroslav Pek (který již poněkolikáté ukázal, že má čich na boxery) byl jediný, kdo upozorňoval, že je Pejsar schopen Horáka porazit, ale že jej takto deklasuje…
Opravdu parádní výkon a ručník pro Horáka ve druhém kole byl zážitkem večera. V boxu prohrál v exibičním utkání také Marián Sisák, který si nedokázal najít cestu k většímu a od druhého kola chytře boxujícímu Táborskému.
Prohrál také Kušmírek, který ani napodruhé ve své kariéře nenašel recept na velmi dobře boxujícího svěřence Vlada Idrányho – Adriana Valentína.
No a v hlavním zápase narazil poprvé v kariéře Emin Sefa, který v prvním kole docela válcoval chorvatského soupeře Vrkiče, ale ten poté co se nechal v rochu přesvědčit, aby utkání po 1 kole nezabalil, předvedl kneebar a Sefa musel odklepat.
Domácí obecenstvo tedy polykalo jeden hořký prášek za druhým a byť se snažilo, tak si společně se svými borci příliš mnoho radosti domů neodnášelo. Nicméně turnaj byl skvěle připraven a zaplněn do posledního místa a dá se očekávat, že příště již bilance domácích bude jistě lepší.
