Vždy, když má člověk pocit, že už viděl vše, tak se přesvědčí, že tomu tak není.
Finále K1 se ujalo Thajsko a do startovky dodalo mimo svého národního hrdiny i další domácí bjovníky plus některé v thajsku oblíbené, ale už přeci jen starší a vyhaslejší zápasníky jako je například Kulebin, ale vyzyvatelem byl němec Enriko Kehl, který se probil stejně jako Thajec do finále přes tři turnaje a tři soupeře během 12 posledních měsíců.
Kehl stál tedy ve finále proti Buakawovi samozřejmě. No a Buakaw zřejmě v domění, že vše je již jen otázkou 3 kol podlehl pokušení nechat vše na rozhodčích a předvést exhibici ve které ukáže co vše umí, ale spíše po „thajsku“. Měl tedy převahu optickou a kopal jasně více + přidal navrh letecký den na asi celkem 15 strzích.
Jenže Kehl není žádný zelenáč a pravidla zná. Plně se soustředil na box a ten mu spolu s koleny docela šel. Po třech kolech to stačilo na celkem v pohodě remízu s tím, že kdyby Buakaw i nadále pokračoval v tom co dělá, tedy nic moc výkonu co se týče přesných zásahů a poškození soupeře, ale poměrně časté frekvenci úderů a držení si středu jistě vyhraje. Jenže Buakaw se urazil, odešel z ringu a tak má titul Enriko Kehl. Titul je to zasloužený a Buakaw byť nevím jak se na to dívají přímo v Thajsku má z ostudy kabát a přišel zbytečně o vítězství a pás z velkého turnaje. Kehl na něj na 90% neměl a stačilo spolknout trochu pýchy a uvědomit si, že 3minuty navíc nejsou zas takový problém.
Jsem celkem zvědav na následné reakce, které jistě příjdou…
no jo no, uz mu hold asi slava stupla do hlavy… stava sa z neho viac fotomodelka, ako fighter