Brněnské Boby centrum se postupem času stalo mekkou velkých brněnských turnajů a ani na GCF Cage Fight 5 tomu nebylo jinak. Do vyprodaného „Boby“ se opět sjeli MMA zápasníci ze všech koutů republiky, aby zde změřili síly v oktagonové kleci. Bez ohledu na výsledky zápasů se však musím pozastavit na jednou věcí. Je to již pár let, co tvrdím, že Brno bylo poměrně dlouhou dobu velmi opomíjené, co se pořádání velkých turnajů týče. Myslím si, že organizace GCF zde konečně zažehla jiskru neskutečně velké fanouškovské základny příznivců MMA. Troufám si ještě dodat, že i amatérská liga by se zde jistě těšila velkému zájmu.
Teď již k turnaji Cage Fight 5. Nelze začít jinak, než velkým absolutoriem před lidmi, kteří se 14. listopadu do Boby centra dostavili. Vytvořili skvělou atmosféru a ve sbírce nadačního fondu Dětský smích dokázali, že na Moravě na dětech rozhodně nešetříme.
Celá startovní listina slibovala 9 zápasů, z nichž si dovolím podrobněji vrátit k posledním čtyřem, které všechny proběhly v polotěžké váze (do -93 kg, pozn. red.). Michal Polelák si v prvním kole poradil s Leošem Smrčkou pomocí ukázkového armbaru a osobně se mi jeho výkon velmi líbil. Je vidět, že spolupráce s Patrikem Kinclem Michalovi velmi prospěla a tohle vítězství jej v žebříčku polotěžké váhy může posunout hodně nahoru.
V dalším zápase se pak předvedl bronzový medailista s mistrovství světa v MMA a domácí Honza Gottvald, který se postavil Lukáši Olejníkovi z Karlových Varů. První kolo měl ze hry více Olejník, který pomocí nepříjemného tlaku na tělo a velmi silným takedownům pracoval více z horních pozic. Na druhou stranu se však nevyvaroval pozičních chyb a často si vlezl do nějaké techniky. Gottvald však zahrozil pouze jednou armbarem, který se mu ale nepodařilo utáhnout. Ve druhém kole se karta otočila hlavně pro „zavaření“ karlovarského borce, kterému prostě došla pára. Toho Gottvald využil a pěknou gilotinou donutil Olejníka odplácat.
Předposlední zápas večera sliboval neskutečnou řež mezi dvěma velkými bijci – Martinem Šolcem z pražského Primmat gymu a slovenským Michalem Tessikem. Martina Šolce jistě není třeba představovat. Byl to právě on, kdo v prosinci loňského roku svedl památnou bitvu se současným šampiónem Procházkou a ukázal, jak velké má srdce a tvrdou bradu. Od té doby se do oktagonu nepostavil a Michal Tessik měl otestovat Šolcovu zápasovou připravenost. A otestoval ji pořádně. Po několika tvrdých výměnách se Tessíkovi podařilo dostat Šolce pod sebe a škrcením jej dostat do úzkých. Nyní přichází kritický moment celého zápasu, který zadělal i na rozčarování slovenských fanoušků (jeden z nich pak dokonce naběhl do oktagonu a Tessika zvedal…). Tessík totiž v domnění, že Šolc toto škrcení odplácal, nepokračuje v utahování sevření a Šolc se s vypětím všech sil dostává nahoru. V následné přestřelce v postoji pak Tessika zasáhne a zápas vyhrává TKO. Osobně jsem přesvědčen, že Martin Šolc zápas odplácal a za tímto tvrzením jsem si stál v samotné hale a stojím si za ním i teď. Měl jsem možnost s ním stát v jednom oktagonu při GCF 26 a vím, že Martin je ranař, ale z mého pohledu musím uznat, že Tessik tento zápas prostě vyhrál.
Hlavní zápas večera proti sobě postavil brněnského Jirku Procházku, aktuálního šampióna polotěžké váhy GCF, a srbského zápasníka Darka Stošiče. Zde musím souhlasit s názorem Viktora Pešty, šampiónem GCF těžké váhy a aktuálním zápasníkem UFC (mimochodem i účastníka lednového UFC ve Švédsku, kde změří síly s ruským bijcem Konstantinem Erokhinem). Stošič mi stejně jako Peštovi prostě nepřijde jako adekvátní soupeř hodný Procházkových kvalit. Se svým oficiálním rekordem by
se Srb mohl klidně účastnit i tuzemské amatérské MMA ligy… Nic na tom nezmění ani fakt, že má na portálu youtube k dohledání dalších „několik vítězných zápasů“. Pro Procházku bych si jistě nejen já představoval soupeře zvučnějšího jména, zvlášť, když zápasí „doma“.
Zápas samotný nebyl nic pro slabší povahy. Po chvilkovém oťukání přichází Procházka s oblíbenou technikou – naskočeným kolenem, které však Stošič k mému překvapení bez problému ve vzduchu zachytává a dostává brněnského borce pod sebe. Po chvilkové tahanici v klinči zasahuje Stošič Procházku tvrdě na hlavu, po čemž se Procházkovi podlomily nohy a šampión GCF se ocitnul v kritické situaci. Snad automaticky se však dostal dobře na tělo soupeře a omezil tak příval pumelic, který by od Srba jistě přišel. Naopak si opět našel správnou vzdálenost a sám dobře trefil Stošiče tak tvrdě, že jej poslal na zem a tam pro něj byl již snadným soustem.
Pro „Denisu“ se tak jednalo o páté vítězství v řadě a další soupeř na něj již čeká. V prosinci se v Moskvě utká s domácím borcem Mikhailem Mokhnatkinem, což bude podle mě pro Procházku ten pravý, tvrdý a opravdový test a tak trochu i zápas o postup do vyšší ligy. Mokhnatkin totiž platí za velice kvalitního borce, který s šesti výhrami a jedinou porážkou otestuje šampióna GCF do puntíku. Zajímavostí jistě je, že drží i skalp Valentijna Overeema, bratra slavnějšího Alistaira Overeema.
text: Jiří Polzer, MMA club
