Zápas na UFC Fight Night 111 v Singapuru proti Bethe Correia byl pro Holly Holm klíčovým.
Bývalá šampiónka bantamové váhy prožívala nejtěžší a nejneúspěšnější období své kariéry. Po slavném vítězství nad Rondou Rousey třikrát v řadě prohrála a budoucnost kariéry visela na blonďatém vlásku. Prohra s Betthe Correia by Holly v rankingu posunula hodně dolů a takřka smazala jakékoliv možné titulové šance.
To se nakonec ale nestalo. Po prvních dvou vyčkávacích kolech připomínající zápas z UFC 209 Wooldey vs. Thompson musel dokonce rozhodčí nabádat obě bojovnice k akci. Toho se ve třetím kole chytla Bethe Correia, která od svých trenérů dostala pokyn “Přestaň tu slepici takhle respektovat a běž po ni. “. Poslušná Bethe pokyn poslechla a začala Holly uprostřed oktagonu vyzývat. Následně ale díky brutálnímu head kicku zjistila, že to nebyl až tak dobrý nápad. No, i když ona pravděpodobně ještě ani teď neví, co se vlastně stalo.
Na po-zápasové tiskovce Holly Holm svou taktiku vysvětlila.
“Jedním z mých cílů bylo nenechat ten zápas, aby se stal takovým tím ‚špinavým‘. Je to totiž její styl, měla už spousty takových zápasů. Proto jsem hodně vyčkávala a čekala na správnou příležitost. Chtěla jsem bojovat čistě.“
“Chtěla jsem si najít čistou ránu. Taktika byla nikam nespěchat. Věděli jsme, že lidé budou nejspíš bučet, protože takové zápasy prostě nebaví. Jakmile jsem to slyšela, řekla jsem si: “Já jsem ta, co tady zápasí, musím se držet plánu.“
“Chtěla jsem prostě správnou příležitost na ten správný kop. Naslouchala jsem svému týmu a tomu, co mi říkají. Viděli, že se tam otevřel prostor a upozornili mě na to. Poslouchat to, co říká trenér, je důležitý. V minulých zápasech jsem to nedělala a doplatila jsem na to.“
To, jestli se Holly dostane zpátky na vítěznou vlnu nebo až k titulové šanci je teď ještě těžké předpovídat. Bethe Correia určitě není jednou z těch úplně TOP bojovnic v divizi, ale vítězství takovým stylem je po 19 měsících proher určitě příjemná změna a třeba to správné nakopnutí zpět do sedla.
“Cítila jsem se skvěle. Už to bylo dlouho…“
