Matúš Juráček se ve smíšených bojových uměních pohybuje už velmi dlouho, ale i přesto na sebe nejvíce upozornil zejména během posledních měsíců. Co vše zažil přezdívaný Slávista před jeho kariérou bojovníka a co ho na dlouhou dobu vyřadilo ze zápasení?
O Juráčkovi je známo, že je od mala vášnivým fanouškem fotbalového týmu Slavia Praha. Dokonce byl v minulosti i členem fotbalových chuligánů, díky čemuž se často dostával do velmi drsných fyzických konfliktů.
„Od mala jsem jako jeden z mála fandil Slávii,“ řekl Juráček v podcastu Fight and Talk. „Jednou jsme šli s kamarádem do fanouškovského kotle a tam jsem najednou viděl všechny ty chuligány, kteří se ničeho nebáli. Jak šel čas, tak jsem se postupně k nim přidal a stal se jedním z nich. Byly to fakt gangy, nesnášeli jsme se se Sparťanama, čekali jsme se před baráky a neustále byly nějaké naháněčky, často i s tyčemi. V jednom období jsem Sparťany fakt nesnášel a v tu chvíli už ty rvačky neměly nic společného s férovostí. Vytvářelo to ve mně hodně zlou energii.“
Poté se však Matúš rozhodl s tímto temným obdobím skoncovat a vydat se směrem bojovníka. Zápasil ve všech možných bojovných sportech od K1, přes box až po MMA, které bylo jeho srdci vždy nejbližším. Svou kariéru měl rozjetou fantasticky, jenže pak nečekaně přišlo nepříjemné zranění, které jej na pár let vyřadilo ze hry.
„Před zápasem se Savem Lazičem jsem byl na kempu v Polsku a tam mě začalo bolet koleno,“ prozradil Juráček. „Po zápase s ním jsem šel na vyšetření k lékaři, kde mi zjistili, že mám špatnou chrupavku, což bylo asi to nejhorší, co mohlo být. Rok od operace jsem nenasadil ani rukavice, nemohl jsem dělat vůbec nic. Za nějaký čas jsem ale navštívil sportovního diagnostika pana Snášela, který mi řekl, že je koleno zdravé a že se můžu vrátit k tomu, co jsem dělal předtím. Začal jsem spárovat například s Davidem Hoškem, Mírou Brožem a zjistil jsem, že to šlo. Začal jsem tedy zase trénovat.“
Jakmile se talentovaný bojovník dal znovu zdravotně do pořádku, byl připraven svou velkou kariéru bojovníka naplno restartovat. Po více než třech letech se opět představil v kleci na turnaji OKTAGON 19, kde porazil Jana Širokého a na scénu se tak vrátil vítězně. Pak přišla další velká výzva, v podobě slovenské hvězdy Gábora Borároše, kterého porazil jasně na body. Jak na tento sledovaný zápas Juráček vzpomíná?
„Věděl jsem, že jsem lepší než Gábor,“ řekl Matúš. „Věděl jsem, že má hodně silnou gilotinu, na to jsem si dával velký pozor, abych mu tam nějak nevlezl. Připravoval jsem se na veškeré jeho hrozby, takže jsem věděl, že jsem připraven úplně na všechno. Taktika byla udržet ho v postoji a v případě, že by mě chtěl hodit, tak to využít ve svůj prospěch a hodit jeho. Snažil jsem se nedělat nic zbrkle a defacto se vše dařilo podle plánu.“
Juráček je aktuálně na sérii čtyř vítězství v řadě a očividně ho čeká velká budoucnost. Po cenném skalpu je připraven čelit další ostré zkoušce, kterou je španělský kat Andreje Kalašníka nebo i Gábora Borároše.
„Mám vyhlídnutého jednoho soupeře, kterým je Tato Primera,“ prozradil Juráček. „Je ale možné, že přijde někdo úplně jiný. I Slováci totiž mají několik skvělých bojovníků, jako je Pukač, Wittner a podobně.“
