V pátek bych si měl v pořadu Interview na CNN Prima News povídat s promotérem OKTAGONU Ondřejem Novotným na téma Dopady protikovidových opatření na český sport a čím víc přemýšlím, jakým směrem ten rozhovor vést, tím více si uvědomuji, co vlastně českému sportu potažmo českému MMA hrozí. Navíc v době, kdy je naše, tedy česká pozice ve světě taková, jako ještě nikdy předtím.
Není to dávno, v podstatě jen pár měsíců, kdy tuzemská komunita sledovala tažení, jak se tehdy zdálo, neporazitelného terminátora Karlose Vémoly za naplněním snu vrátit se do UFC. Bylo to v době, kdy Česko nemělo po delší době v této prestižní organizaci ani jednoho zástupce. Navíc ti, kteří tam byli, spíše neuspěli. Ona je samozřejmě samotná příslušnost k UFC obrovským úspěchem, ale v samotné soutěži pak jak Karlos, pak později Viktor Pešta nebo Lucie Pudilová bojovali sice statečně, leč se ukázalo, že světová elita je buď přece jen ještě o krok dál, nebo ta šance pro některé z nich možná prostě přišla příliš brzy.
Jenže najednou jakoby český Fénix vstal z popela, do soutěže vtrhnul Mach Muradov, který sice nemá české občanství, ale v Česku žije, pak další – David Dvořák, Jirka Denisa Procházka a pokud bychom brali scénu globálněji a přibrali ještě Slovensko, tak nesmíme zapomenout ani na Lajoše Kleina. A najednou je tu generace československých bojovníků, kteří vyhrávají, sbírají bonusy za zápasy večera nebo dokonce zaujímají čelní příčky žebříčku – skvěle páté místo Procházky mu možná po další výhře umožní aspirovat na post titulového vyzyvatele. Kdo by to ještě před pár měsíci řekl? A jak je to vůbec možné?
Jirka Procházka šel tak trochu svou cestou a poté, kdy ovládl domácí scénu a získal pás tehdy nejsilnější organizace GCF, odešel do zahraničí a tam si dál budoval pozici. Jak se ukázalo, byla to dobrá strategie a Denisa je v tuto chvíli jasně nejdál – alespoň z hlediska šancí stát se eventuálně i absolutní světovou jedničkou. Za mě je ale důležitější cesta těch ostatních, protože ti šli do UFC přes české soutěže. Těžko můžeme opomenout XFN, byť konec této organizace (a myslím, že už můžeme psát o konci), byl hodně tristní, když byla na vrcholu, měla ty největší hvězdy a alespoň zpočátku udělala obrovský kus práce z hlediska propagace MMA.
Je zbytečné vrtat se v minulosti, v současnosti je jasným hegemonem na tuzemské scéně organizace OKTAGON MMA, která dokázala i v době koronavirové pokračovat a nabídnout svým fanouškům atraktivní show Underground. Nové hvězdy se snaží objevovat a vychovávat i nejmladší z těch známějších organizací – IAF. Ale co další?
V minulosti se i několikrát měsíčně pořádaly galavečery mimo Prahu, na jižní Moravě, na severu, ale samozřejmě i v Čechách. Spousty galavečerů, které ale mohly probíhat jen díky tomu, že mohli přijít lidé. Jejich promotéři byli zkrátka odkázáni na to, že vyprodají menší halu a něco jim přihodí sponzoři. Právě tyto galavečery přitom podle mě jsou tím možná nejdůležitějším článkem řetězu. Bez nich přijde díra. Moderoval jsem možná osmdesát těchhle akcí a proto vím, kolik bojovníků, kteří se později stali hvězdami GCF, XFN nebo OKTAGON MMA, vzešlo právě odtud, vždyť kde jinde by získali zkušenosti. A co bude, když tyhle akce nebudou?
OKTAGON je schopný fungovat i z PPV, určitě to nebude na nějaké velké vyskakování, ale uživí se, ostatní mají smůlu. A pokud by tato situace trvala další třeba rok, ustojí to vůbec české MMA? Nebudou bojovníci frustrovaní, že nemají kde zápasit a nevykašlou se na to? A neopadne i zájem mezi fanoušky, když se vytratí kouzlo atmosféry vyprodaných hal?
To jsou otázky, které si kladu, když nad tím sám přemýšlím a určitě se na to budu ptát i promotéra Ondřeje Novotného. Nevím, jak situaci vidí on, za sebe můžu říct, že doufám, že to české MMA zvládne, protože po té skvělé cestě vzhůru by byla velká škoda vrátit se o několik let zpět. Takže si držme pěsti!
Tomáš Vzorek
Moderátor CNN Prima News
