Mikulášek popsal zranění nohy, které mu nedovolilo pokračovat v zápase s Robertsenem

Baba Jaga se na turnaji OKTAGON 23 střetnul s nebezpečným Thomasem Robertsenem, kterému nakonec podlehl poté, co nebyl schopen nastoupit do třetího kola. Jaké zranění se mu přihodilo?

Mikulášek chtěl proti Robertsenovi dokázat, že má patřičné dovednosti na to, aby se mohl porovnávat s velkými evropskými jmény. I přesto, že byl norský bijec značně lepší, si Mikulášek nevedl úplně špatně a ukázal v zápase velkou odolnost. Během souboje však bohumínský rodák utrpěl zranění nohy, které jej nakonec vyřadilo za hry a po skočení druhého kola tak musel ze zápasu odstoupit.

„Asi v půlce prvního kola jsem si obnovil zranění z přípravy,“ vysvětlil Mikulášek na svém Instagramu. „Jak je u mě známo, tak neříkám, když jsem zraněný, nemocný a podobné věci. Mám strach, aby mě pak lidi nesoudili jako poseru. Vím totiž, jaký to je a nemám ten pocit rád! Ve druhém kole jsem už na té noze stál opravdu silou vůle. Když mě hodil ke konci druhého kola, tak se mi otočil kotník a chtěl jsem to odklepat. Řekl jsem si ale, ať mě raději ubije! Zachránil mě konec kola, ale už jsem věděl, že je konec. Srdce chtělo, ale tělo ne. Píšete mi, že bych vyhrál, kdybych nastoupil do třetího kola, ale budu upřímný, protože vím, že bych nevyhrál, pokud bych ho nevypnul. Byl lepší a zkušenější, a proto jsem to chtěl zkusit a porazit ho. Bylo to moje přání k narozeninám. Holt, i tahle se píše osud.“

Baba Jaga však zůstává po této bolestivé porážce i nadále silný a motivovaný. Výsledek zápasu ho sice velmi mrzí, ale věří, že ze sebe vydal naprosté maximum.

„Za tři roky jsem měl možnost se utkat s lidmi, co měli zápasy v UFC nebo Cage warriors, i když jsem neuspěl. Před třemi lety se mi tohle nezdálo, že jednou budu mít takovou možnost. Pořád jsem dělal vše na maximum. Omlouvám se, ale víc to nejde. Před posledním zápasem jsem se zavřel trošku do sebe a omezoval sám sebe, abych nedělal chyby, ale bohužel to nestačilo. Jsem zvyklý, když mi někdo napíše: „zklamal si mě“, ale jediného, koho jsem mohl zklamat, jsem já sám a své trenéry, ale ti na mě byli hrdí, jako celý tým.“