Celé Česko a Slovensko včera mluvilo jazykem MMA. Do největšího českého sportovního chrámu, pražské O2 arény, dorazilo nad deset tisíc diváků a rekordní návštěva Československého MMA, která hned tak překonána nebude, byla znát. Už od prvního zápasu byla aréna skoro plná, od začátku hlavní karty se pak volná místa daly spočítat na prstech jedné ruky.
Ty největší MMA akce dělají kromě bojovníků také fanoušci a OKTAGON 10 si v této kombinaci ruku v ruce perfektně notoval. Plná aréna každého bojovníka při nástupu pořádně nabila pozitivní energií (u Kimballa zabrala i ta negativní) a bojovníci to fanouškům opláceli v kleci. Každý pěkný úder, kombinace, takedown nebo dokonce i pokus o submisi byl doprovázen a odměněn bouřlivým potleskem a vřavou povzbuzování z tribun. Důkaz, že s kvalitou roste i erudovanost fanoušků.
Celkem jedenáct zápasů předvedlo pestrou rozmanitost a každý fanoušek si přišel na své. Od knokautů, submisí až po dominantní nebo vyrovnané výkony, které museli rozhodnout rozhodčí.
Třešničkou na chutném sobotním MMA dortu byly titulové zápasy a předání šampionských pásů. Jeden ve welterové váze, druhý za vítězství v OKTAGON Výzvě. Právě první zmiňovaný vzešel z jednoho z nejočekávanějších zápasů poslední doby. Když jsem se podíval za sebe, vespod ochozů ho sledovaly i uklízečky. Bitva Davida Kozmy a Gábora Borárose skončila tak, jak si rozhodně nikdo nepřál. Zraněním. Stupňující se tempo zápasu bylo v prvním kole nadobro zastaveno zraněným kolenem, které při špatném dopadu po takedownu nevydrželo a Gábor musel odklepat. Nehledě na způsob výsledku zápasu, David Kozma se zaslouženě stává šampionem welterové váhy OKTAGON MMA a završil tak svůj snový rok 2018, ve kterém nastřádal skvělých 5 vítězství.
Finálový zápas OKTAGON Výzva 3 se nesl v tak trochu jiném duchu, než jsme v MMA zvyklí. Do klece se totiž proti sobě postavili dva dobří kamarádi, kteří spolu i den před zápasem, po vážení, večeřeli. Hlava hrála velkou roli, kterou i na první pohled lépe nastavil Karol Ryšavý. Odolal hned několika velice nadějným pokusům o škrcení a v druhém kole soupeře na technický knokaut ukončil. Ukázka velkého srdce bojovníka, které se zrodilo někdy před třemi lety, kdy se Karol jako obtloustlý piják rozhodl poprvé navštívit trénink. Za tři roky skvělá změna, odměněna titulovým pásem v O2 aréně.
Jak se říká, profesorský výkon. Přesně ten svým zápasem definoval šampion Bellatoru Attila Végh, když si pro „jeho hlavu“ do O2 arény přijel brazilský matador Maiquel Falcao. Neskutečný přehled, dobrý pohyb a kontrola v postoji mu zajistili další cenné vítězství, bez žádných větších škod.
Nebyl to však jen Attila Végh, kdo včera ordinoval profesorský výkon. Slovenská jednička, šampion Fight Nights Global, Tomáš Deák předvedl ambicióznímu soupeři z USA, zač je toho válec. Jako parní stroj přejel soupeře a patnáct minut názorně ukazoval, jakých komplexních kvalit dosahuje. Elitní patnáctka UFC by se měla mít na pozoru.
Sám sebe viděl jako největšího poraženého večera. V očích fanoušků však stále ten milovaný Miloš, který však nezvládl stokilové sousto z UFC. Jeremy Kimball ukázal své kvality a tvrdými údery, které vyústily v technicky knokaut, rázně odpověděl fanouškům, kteří pochybovali. Petrášek si i navzdory taktice nechal unést a pustil se do přestřelky. Ta se mu stala osudnou. Jeho slova zní ale jasně „Jiný zápas, než odveta, mě nezajímá.“
Takovou malou hlavní kartou byly prelims zápasy. Dva z nich ukončily smolné zranění. Nepříjemný cut ukončil jakékoliv naděje Tomáše Le Sy a naopak vítězně do OKTAGONu vrátil Marka Bartla. Atraktivní souboj předvedly i další československé dvojice z výzvy. Konrád si po dominantním výkonu, kdy ho o vítězství neochudil ani stržený bod za faul, spravil chuť po rychlé prohře s Arpášem. Chuť si vydatně napravil Paradeiser, který po bláznivé přestřelce s Dauliatovem vyhrál na body a opět potvrdil, že jeho zápasy prostě zvedají ze sedadel. Čtvrté vítězství v řadě si připsal nekompromisní Filip Macek. Zlatý hřeb předzápasů opanoval Pukač, který v náročné bitvě nakonec „vybodoval“ Jana Janku.
Zaslouženě TO největší, co kdy československá MMA scéna zažila. Příběhy bojovníků prostě táhnou. Když to doplníte o skvělou produkci, atmosféru a audiovizuální show, říkejte tomu OKTAGON 10.
