Druhý ročník open air festival Yangames nabídl opět velmi dobrou zábavu pro všechny, kdo se pro ni rozhodli a myslím, že nikdo z návštěvníků nelitoval. Cca 2.000 lidí Vám to jistě potvrdí.
Oproti loňskému roku se změnila tribuna a celkově si pořadatelé vychytali chybičky z loňska a pro diváka, tak byla celá akce ještě komfortnější.
Tím nejdůležitějším byly samozřejmě zápasy.
Pyramidu dokázal vyhrát její nejlehčí účastník Piotr Romankevich, když nejprve v těžkém, ale poměrně jasném zápase přebodoval Hausera, následně v semifinále krásně otočil po počítání v prvním kole duel s Janáčkem, kterého poslal krásným highkickem do ríše snů ve třetím a ve finále pak ukopal na lowkick Havránka, který se do finále dostal po extra roundu s Kullou.
Zápasy to byly velmi koukatelné a díky právě semifinále s Janáčkem bych možná vyhlásil jako zápas večera.
V superfightech nejprve Soukup potvrdil předpoklady, když svým pohybem do stran a in-out dokázal eliminovat taktiku Raušera a svými tvrdými kopy mu vzít jak rychlý pohyb, tak kyslík na velké závary.
Raušer ovšem bojoval statečně a ze všech sil až do posledních vteřin, ale bohužel pro sebe a své příznivce nedokázal svoji taktiku jít pořád dopředu, zkracovat a zasahovat naplnit. Dílem to bylo dáno tím, že možná lehce prováhal první kolo, kde jednou Soukupa krásně trefil, dílem tím, že často sice šel dopředu, ale bez úderu a samozřejmě především Soukupovým dobrým výkonem.
Oba předvedli velmi dobrý zápas v naprosto korektní a sportovní atmosféře a oba si zasloužili potlesk zaplněných tribun.
V druhém hodně sledovaném zápase Bugaenko opět ukázal že je to nezmar, který se špatně trefuje a ještě hůře posílá na zem, ale I tak jej Hron, kterému se změnil soupeř na poslední chvíli docela jasně předčil a dokázal jako druhý Čech Igora porazit a připsat si tak cenný skalp.
Hron dle mého názoru skutečně pořád pracuje na svém stylu a neustále zvedá atraktivitu svých zápasů, což není jednoduché a má za to mé uznání!
Posledním zápasem večera pak byla odveta mezi Kohoutem a Toljou.
Skvělé vyvrcholení celého turnaje. Tolja začal fantasticky a trefoval v prvním kole vše co na svého soupeře vyslal. Kohout kolo ustál jen s velkými potížemi, ale následně opět předvedl v čem je jeho silná stránka.
V 22 letech má již velké zkušenosti, dokáže se rychle adaptovat a má srdce bojovníka se který se člověk spíš musí narodit, než, že by jej natrénoval. Tolja sice dominoval 4 z 5 kol, ale Matouš do poslední chvíle zkoušel najít nějakou cestu k úspěchu a nechal v ringu absolutně vše.
Výsledek 2:1 dle mého názoru absolutně neodpovídá a byť jsem s rozhodčími diskutoval jiné pravidla Wako-Pro, které jsem již několikrát rozebírali, tak nějak nemám schopnost si na ně a jejich posuzování zvyknout. Můj názor je jasně 3:0, ale tak jak tak Tolja vyhrál a srovnal stav na 1:1.
Obou borců jsem se před zápasem ptal na možnou triologii a ani jeden ji úplně nezazdil. Možná je to tedy hozená rukavice promotérům. Nicméně myslím, že minimálně rok, až jeden a půl roku ten zápas může počkat.
Gratulace a díky patří všem borcům, kteří obětovali polovinu léta a takříkajíc mimo sezónu investovali nemalé prostředky do přípravy, aby pobavili jak sebe, tak hlavně fanoušky a pořadatelům, kteří se do rizika s počasím opět pustili a nutno říct, že úspěšně.
