Říct o něčem, že to bylo nejlepší je vždy ošemetné. Nicméně při turnaji GCF 28. – Cage Fight 4. se dá v mnohém tvrdit, že tomu tak skutečně bylo a první polovinu sezóny MMA uzavřel tento turnaj skutečně velkolepě.
Své nadšení bych shrnul do čtyřech bodů:
– diváci
– zápasy
– organizace
– velká schůze klubů CSMMA
Začněme od posledního bodu.
Ještě před turnajem se sešel CSMMA. Byť se jednalo o páteční odpoledne, tak se dostavila valná většina klubů se dvěma zástupci a jednomyslně odhlasovala všechny potřebné kroky , které povedou k tou, že CSMMA vstoupí co nevidět do ČUBU (Česká unie bojových umění), která zastupuje valnou většinu bojových sportů v ČUS (Česká unie sportu) a tím získá status řekněme „skutečného“ sportu, který je zastřešen všemi potřebnými organizacemi, dle práva a zákonů. ČSMMA je tak definitivně jedinou autoritou organizací v amatérském MMA, která vysílá reprezentaci atd.
Na první pohled to nemusí vypadat pro mnohé z Vás důležitě, ale je tomu přesně naopak a to čemu se posledních několik let věnujeme dostává nyní reálnou podobu. Vše potřebné si ještě budete moci přečíst v samostatném článku i se zápisem ze schůze, ale jen pro úplnost dodám, že se navolilo osazenstvo do všech sportovních komisí, přednesl se plán reprezentace a věci zkrátka dostávají řád, který mít musí. Skvělá práce!!!
Vraťme se, ale k profesionálnímu turnaji.
Martin Karaivanov opět jednou prokázal, že jako organizátor nezklame a připravil vše na nadstandartní úrovni. Boby centrum jistě nabízí zajímavý půdorys a je to skvělý prostor sám o sobě, ale Karaivanov s ním jako jediný neustále pracuje a dál jej rozvíjí ve prospěch všech fanoušků. Obrovské televize u zóny VIP a plátno navíc pro lidi v zadních prostorech haly bylo luxusem na který nejsou fanoušci zvyklí na žádném a to ani zahraničním turnaji.
„Karáčo“ rád vymýšlí nové věci a své turnaje si šperkuje. Je pravda, že třeba ring girls byly tentokrát dost špatné a osobně bych jim nezaplatil ani korunu za předvedený výkon (navíc je to věc, která je dost vidět), ale řekněme, že celkově to byla jedna velká kaňka v moři úspěchů.
Kvalita zápasů odpovídala možnostem a tady je potřeba opět pochválit Michala Hamršmída, který dokáže duely postavit tak, aby byly zajímavé. Hlavní čtyři zápasy se povedly vlastně na výbornou. Beránek rychle zvítězil hezkým armbarem, což domácí fanoušky dosti nabudilo. Pak jsme sledovali bitvu dvou talentů, která byla spíše pro znalce a fajnšmekry MMA, když Bartl totálně vyhořel v obraně proti TD a práce u klece a naopak Ivanka jasně prosadil svou taktiku a přesto, že v každém kole nakoupil různé sady úderů, tak zápas bezpečně zvládl svými takedowny ovládnout.
No a následovaly dva vrcholy večera.
Kuznik, který měl být po váze, kterou jak víte Lebduška nedal jasným favoritem se již sice v prvním kole vydal ze všech sil ničit šance svého soupeře na vítězství, ale byť do toho dával veškerou energii a kolo jasně nabodoval. Lebdušku nijak tvrdě nezasáhnul a ani neunavil. Druhé a třetí bylo jasně v režii Lebdušky, který přeboxoval svého soupeře naprosto a totálně a jeho pokusy o TD dokázal skvělou obranou ukrotit.
Ve čtvrtém se pobytý Kuznik, ale zvedl z popela a opět dostal několikrát Lebdušku na zem a celé kolo jej dokázal tlačit na klec a kontrolovat. Byť Lebduška ze země vždy skvěle vstával, tak kolo ztratil.
V posledním kole se nejprve zdálo, že vítězství urve Lebduška, který opět zasahoval v postoji, ale Kuznik skvěle motivovaný Iljou Škondričem tentokrát snad poprvé v zápase i kopal v postoji a to drželo skóre poměrně vyrovnané. Minutu a půl před koncem se Kuznik pokusil o TD a byl úspěšný. Lebduška na zemi sice nic neinkasoval, ale ani se již tentokrát nedokázal dostat ke kleci a postavit se. Kuznik tak doslova na poslední chvíli vydřel titul o který tak moc stál a kterého si opravdu hodně cení!
Osobně mám oba borce hodně rád, oba jsou velmi talentovaní a v přímém kontaktu skromní. Kuznik je neskutečný dříč a srdcař, neb jeho povstání z mrtvých bylo opravdu okouzlující. Lebduška měl snad celou polovinu zápasu pochroumanou levou nohu od stompu (dupnutí patou na nohu, které se odehrává většinou v klinči u klece) a přesto také on neskutečně bojoval až do konce po kterém navíc v rozhovoru dokázal ocenit a pochválit soupeře.
Není v hystorii českého MMA moc pětikolových zápasů a tento je dle mého názoru jejich prozatimním vrcholem. Kuznik je skvělý šampión na kterém lze do budoucna stavět a Lebduška jistě přejde do váhy -70kg, kde bude určitě trápit borce jako jsou Vávra, Kozma, Štrbák a další…
Poslední zápas předvedl Procházka s Penzem a výsledek i průběh všichni již detailně znají. Tak snad jen můj názor. V každém sportu se občas najde někdo, kdo si vybrousí jednu kličku, střelu, techniku, úder tak, že byť o ní soupeři vědí, tak ji stejně nejsou schopni bránit.
U Procházky se začíná zdát, že touto technikou je ta nejméně pravděpodobná a velmi těžká – tedy naskočené koleno z přední nohy. Jeho atletičnost tomu nahrává, ale celkově je ten pohyb tak těžký koordinačně a jeho správné načasování je… No prostě je velmi málo pravděpodobné, že se to může dařit moc často a není mimo Remy Bonjaskyho ve světě bojových umění někdo, kdo by ji dlouhodobě, opakovaně a hlavně úspěšně používal. Procházka však zatím ano.
Takže hlasy o tom, že Penz s tím měl počítat jsou sice fanouškovské a rozumím jim, ale reálně s tím Penz samozřejmě počítal, ovšem uhlídat to je evidentně trochu jiný problém a je možné, že se nám tu rodí určitý fenomén o kterém se toho ještě v budoucnu hodně řekne a napíše.
Tím hlavním zážitkem pro mě ovšem byli DIVÁCI !!!!
Myslím, že jsem viděl vše podstatné co se u nás a na Slovensku za posledních 16 let odehrálo. Ale takovéto souznění s fanoušky… to se prostě nevidí! Aby se celý sektor děvčat se zalomenýma rukama opravdu modli při vstupu Procházky do ringu a poté, aby hala naprosto fanaticky ryčela při jeho vítězství. To byl pro mě suveréně největší zážitek a jsem přesvědčen, že to není náhoda. V Jirkovi je totiž obrovské charisma, vůle a odhodlání obětovat se pro svůj cíl a takoví lidé zkrátka táhnou. Zároveň jeho pokora a i schopnost měnit se velmi rychle podle potřeby je věc na kterou mnozí borci kašlou a on na tom naopak staví.
Příklad je jednoduchý. Procházka pochopil, že musí přinést více než jen dobré zápasy, že musí s lidmi sdílet svoji přípravu a pustit je do svého světa, do svého příběhu. Snaží se o to velmi dobře na sociálních sítích a obrovsky na sobě zapracoval co se týče rozhovorů. Před rokem jsme spolu v Pardubicích natočili rozhovor, který měl 7minut a ve střižně jsem zjistil, že nelze použít NIC. A to se mi stalo naposledy u rozhovoru s mladým Tomášem Berdychem shodou okolností také v Pardubicích na tamní juniorce.
Dnes již Procházka dokáže komunikovat velmi dobře a také cíleně. Přemýšlí nad tím co říká a záleží mu na tom. (třeba jak se hned po zápase vyjádřil o Šolcovi jako skvělém rváči a ihned se opravil, že je to skvělý bojovník. Okamžitě mu došlo, že chce propagovat sport a nikoliv bitku bláznů!)
Zkrátka se dá říci, že fanoušek bojových sportů a především MMA má u nás na co cílit a na co se těšit. Brno 14.11. vidím již teď jako vyprodaný turnaj a když budou i hezké holky a doladíme pár technických věcí, kterých si všimnu jen já jako věčný rýpal, tak nebude pomalu co vylepšovat ☺
Zajímavou konfrontaci velkých turnajů může nabídnout turnaj hvězd, který se koná již tento čtvrtek v Praze www.gibu-fight-night.cz určitě se přijďte podívat!
