DANIEL „ŽITO“ LANDA – KOUZLA MEZI MAGICKÝMI PROVAZY

Byl úplně vyčerpaný. Nic neříkal a ani se tím svým divným způsobem neusmíval. Jen si vyměňoval oblíbený „snůs“ a popíjel pivko.
„V mnoha ohledech to byl můj největší zápas kariéry. Kdo by to byl řekl, že přijde na řadu 15 let potom co ji ukončím “. Riku Immonen byl na after party v zajetí pocitů, které u pyšného, ale vždy slušného a přátelského Fina příliš neznám.

Známe se 15 let a v rámci možností jsme kamarádi, kteří spolu neprohodí jen zdvořilou frázi, ale řeknou si jak co vidí. I proto jsem se hned po utkání v rozhovoru pro diváky ptal jestli do toho dal všechno a zda jej Dan něčím trefil tak, že to pocítil. Věděl jsem, že řekne jak to bylo.

Řádově dvě hodiny po zápase už bych se znovu ptát nemusel. Viděl jsem to sám. „Fyzicky jsem si šáhnul na dno. Chtěl jsme ho sundat KO a udělal jsem maximum. Začátek byl sice pomalejší, ale od druhého kola jsem šlapal naplno. Už nejsem bojovník jako jsem býval a opravdu jsem těch 15 let netrénoval, což bylo vidět. Nemám tu sílu a přesnost, ale ani na minutu mě nenapadlo, že bude takhle dobrý a že do toho půjde úplně na doraz. Má fakt srdce a je to zajímavý chlap“

Ještě jsme si řekli, že osm televizních rozhovorů neposkytl za celý život natožpak za jeden večer a že je škoda, že nebyl stream do Finska, neb by o zápas byl určitě zájem. Z posledních sil jsme si slíbili, že já musím zajet konečně do Turku a společně pak do „Lapla“, tedy Laponska, neb si to slibujeme už roky. Další konverzaci už jsem vedl s jeho ženou, kterou ještě před svatbou vzal do Prahy a dali jsme si spolu jednu divočejší párty. Riku jen seděl a šťastně, ale úplně vyčerpaně se usmíval.

Musím říct, že jsem osobně čekal od utkání ledasco, ale nikdy bych nevěřil, že mě to opravdu takhle chytí. Řekněme si to na příkladu…

Dostal jsem zakázku natočit večer, tak, aby z něj produkce kolem Dana mohla udělat další díl Mystery. Díky tomu jsme měli možnost točit naprosto vše jak na vážení, tak v den zápasu a sám jsem s Danem dělal i rozhovor měsíc před utkáním (mohli jste jej vidět na youtube FCN).

Všichni ze štábu svou práci umí, ale náš sport nemusí a Landa je jim lhostejný, nebo jej dokonce nemají rádi. Stačil jeden večer, aby se pro věc téměř nadchli a především, aby změnili názor jak na sport, tak na Landu.
Kdo tam byl, tak to musel cítit ve vzduchu, neb to bylo téměř hmatatlené. Dle mého názoru je hlavní vzkaz celého večera, v tom že když něco opravdu chceš, tak to dokážeš. Že je vždy prostor na změnu a že hlavní je začít, byť výsledek je nejistý.
Když kluci ze štábu začínali natáčet, tak to byla prostě placená práce. Když večer končil a oni si prošli zákulisím, přípravou, utrpením, radostí a celou tou emocionální houpačkou, které běžně není vidět, a jako jedni z mála navíc věděli, že si Dan dva dny před utkáním rozdrtil meniskus a nemůže téměř kopat. Tak bylo vidět i slyšet, že každý jeden z nich zažil něco o čem bude rád a pyšně vyprávět ještě hodně dlouho a že jejich pohled na sport i toho „kejklíře“ se změnil.

Za ty roky u ringu vím kam se dívat a co očima hledat, abych „nakoupil“ co možná nejvíce momentů, které jsou určující a stojí za to. A tak jsem viděl, že po druhém kole byl moment, kdy se zvažovalo, že to Dan vzdá, ale nevzdal. Viděl jsem jak to utkání chytlo Le Bannera a že na koci tleskal ve stoje. Viděl jsem moment, kdy se Riku rozhodl, že Dana sundá, ale i skutečné obavy v jeho rohu mezi 2 a 3 kolem. Viděl jsem i slyšel po turnaji, že nadšení kluků od „fochu“, kteří jediní mohou vědět jaké to skutečně je bylo upřímné a velké. A taky se mi zdá, že měl Machajda na konci celého večera dojetí ve tváři a Dan byť zažil široké spektrum emocí, tak i jej samotného to pohltilo měrou, kterou nakonec ani sám nedokázal a možná ani správně nechtěl kontrolovat.

Tímhle jediným zápasem si Landa zaslouženě řekl o místo v klubu bojovníků a jsem přesvědčen že až jednou zaklepe na dveře Valhaly, tak mu tam chlapci s úsměvem otevřou!

P.S. A JESTLI SE TEN VEČER STALO NĚJAKÉ KOUZLO? JÁ O NĚM NEPOCHYBUJI. VIDĚL JSEM HO!