Chris Weidman mi nepřirostl k srdci a už se to asi ani nestane. Nelze mu však definitivně upřít, že jeho styl funguje a že je to vysoce adaptabilní a neuvěřitelně odolný borec.
Machida udělal téměř vše správně, rval se o možnost zvítězit do poslední vteřiny, ale přesto byl výsledek vlastně jednoznačný.
Machida se stejně jako ostatní musel vyrovnávat s neuvěřitelným pozičním tlakem, který Weidman dokáže vyprodukovat a také se bránit jeho TD. I proto v prvních kolech hodně tancoval a málo kopal, což se ukázalo ke konci jako chybějící faktor. Weidman totiž za první tři kola přes jeho dobrou obranu hodil 5x a také dokázal Machidu otevřít rukama a zasadit několik dobrých loktů.
Následně se, ale karta v nádherném zápase obrátila a Machida začal konečně kopat i boxovat. Bohužel to bylo v momentě, kdy bylo jasné, že Weidman vede 3:0. Machida již musel hodně riskovat a místy sám inkasoval. A byť předvedl fantastický zápas ve kterém Weidmana zahnal několikrát do úzkých, tak na vítězství to nestačilo.
Weidman je neskutečný držák a nechápu, že nebyl ani otevřený. Jen lehká boule na levém oku po loktu, který by rozlouskl kokosový ořech. Machida byl první, kdo jej dostal do 4 a 5 kola a zároveň první, kdo jej donutil vydat ze sebe vše. Ukázalo se, že série tvrdých kopů jej nejenže dokáže zpomalit, ale téměř vyřadit ze hry. V závěru Machida svého soupeře doslova naháněl, ale bylo již pozdě a navíc Weidman dokáže jít evidentně za hranici bolesti.
Přesně takhle má vypadat titulový duel a jaký to kontrast oproti Rousey vs. Davis.
V turnaji stojí jistě za řeč ještě další skvělé vystoupení Fabera, který si pohrál s Caseresem a předvedl své 13 ukončení v UFC, což jej řadí na 2 místo v historických tabulkách za Andersona Silvu, který jich má 14.
50.000 dolarů si nese domů Ronda a kluci z hlavního zápasu.
